o notářích a jejich činnosti

(1) Notářem může být jmenován státní občan České republiky, který

(2) Notářskou praxí se rozumí praxe notáře, notářského kandidáta a notářského koncipienta podle tohoto zákona a praxe státního notáře a notářského čekatele podle dřívějších předpisů. Do notářské praxe Notářská komora České republiky (dále jen „Komora“) započte zcela praxi soudce, prokurátora, státního zástupce, advokáta, komerčního právníka, soudního exekutora, soudce Ústavního soudu, asistenta soudce Ústavního soudu nebo Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, exekutorského kandidáta, justičního čekatele, asistenta soudce, asistenta veřejného ochránce práv, asistenta státního zástupce, právního čekatele prokuratury, právního čekatele státního zastupitelství, advokátního koncipienta, exekutorského koncipienta nebo právního čekatele u komerčního právníka, činnost zaměstnance Ministerstva spravedlnosti (dále jen „ministerstvo“), který získal vysokoškolské vzdělání v rámci magisterského studijního programu v oblasti práva na vysoké škole a který se samostatně podílí na tvorbě návrhů obecně závazných právních předpisů; do notářské praxe ministr spravedlnosti (dále jen „ministr“) na návrh Komory z jiné právní praxe může započítat nejvýše 2 roky.

(3) Notářskou zkouškou se rozumí notářská zkouška podle tohoto zákona a notářská zkouška podle dřívějších předpisů. Za osobu, která složila notářskou zkoušku, se považuje i ten, kdo složil odbornou justiční zkoušku, soudcovskou zkoušku, jednotnou soudcovskou zkoušku, jednotnou soudcovskou a advokátní zkoušku, prokurátorskou zkoušku, odbornou závěrečnou zkoušku právních čekatelů, advokátní zkoušku, exekutorskou zkoušku a profesní zkoušku na komerčního právníka.

(1) Notáře jmenuje ministr na návrh Komory do notářského úřadu.

(2) Počet notářských úřadů v obvodu každého okresního soudu stanoví ministr po vyjádření Komory.

(3) Notářský úřad zřizuje a ruší ministr po vyjádření Komory. Notářský úřad je určen jménem a příjmením notáře v rámci okresního soudu.

(4) Sídlem notářského úřadu je sídlo okresního soudu, v jehož obvodu byl zřízen. Se souhlasem příslušné notářské komory může notář změnit sídlo notářského úřadu v rámci obvodu okresního soudu.

(5) Notářský úřad lze zrušit jen tehdy, jestliže notář jmenovaný do notářského úřadu byl odvolán nebo zemřel.

(6) Komora předloží návrh podle odstavce 1 na základě výsledků konkursu, který vyhlašuje a organizuje. Komora zařadí do konkursu na základě přihlášky každého, kdo splňuje předpoklady stanovené v § 7 odst. 1.

(1) Předpokladem zahájení činnosti notáře je

(2) Slib zní:

(3) Úřední razítko notáře obsahuje:

(1) Ministr může pozastavit notáři výkon činnosti notáře, jestliže

(2) Ministr pozastaví notáři výkon činnosti notáře

(1) Sídlem notáře je sídlo notářského úřadu, do kterého byl jmenován. Ve svém sídle zřídí notář pro výkon činnosti notáře notářskou kancelář, zapsanou v evidenci notářů vedené příslušnou notářskou komorou.

(2) Notář může zavést úřední dny mimo notářskou kancelář i mimo své sídlo. Zavedení úředního dne a jeho zrušení je povinen oznámit Komoře a notářské komoře, v jejímž obvodu má své sídlo. Komora a notářská komora vedou evidenci zavedených úředních dnů a evidenci jejich zrušení.

(1) Notář vykonává činnost notáře zpravidla v notářské kanceláři a během úředních dnů také v místě jejich konání. Notář může jednotlivé úkony provádět i na jiném místě. Na jiném místě notář jednotlivý úkon provede, je-li to nutné.

(2) Notáři, kteří mají stejné sídlo, mohou vykonávat činnost notáře jako společníci (dále jen „notáři společníci“). Vzájemné právní vztahy si notáři společníci upraví písemnou smlouvou.

(3) Notáři společníci jsou oprávněni ke vzájemnému zastupování v činnosti notáře. Notář společník vykonává tuto činnost jménem zastoupeného notáře společníka. Podepisuje se svým jménem a současně uvede, kterého notáře společníka zastupuje. Používá své úřední razítko notáře.

(1) Jestliže notář nevykonává činnost notáře po dobu delší než jeden měsíc a není zastoupen notářem společníkem nebo notářským kandidátem (dále jen „kandidát“) podle § 24, příslušná notářská komora mu ustanoví zástupce a rozhodne o výši jeho podílu na odměně notáře. Proti tomuto rozhodnutí lze podat opravný prostředek k soudu.³)

(2) Je-li notáři známo, že nebude vykonávat činnost notáře, příslušná notářská komora mu ustanoví zástupce na jeho návrh.

(3) Jestliže notář zemřel nebo byl odvolán, příslušná notářská komora ustanoví na dobu, kdy je notářský úřad uvolněn, náhradníka notáře (dále jen „náhradník“). Náhradník se notáři rovněž ustanoví, byl-li notáři pozastaven výkon činnosti notáře podle § 10.

(4) Zástupce je ustanoven z řad kandidátů notáře, nejsou-li, z řad notářů nebo jejich kandidátů v rámci obvodu okresního soudu, a nejsou-li, z řad notářů nebo jejich kandidátů v rámci obvodu krajského soudu.

(5) Náhradník je ustanoven z řad notářů v rámci obvodu okresního soudu, a nejsou-li, z řad notářů v rámci obvodu krajského soudu.

(6) Ustanovení zástupce nebo náhradníka je podmíněno souhlasem notáře uvedeného v odstavcích 4 a 5 nebo kandidáta uvedeného v odstavci 4.

(7) Ustanovení zástupce z řad kandidátů je podmíněno souhlasem notáře, u něhož je kandidát v pracovním poměru.

(1) Je-li zástupcem ustanoven kandidát, je předpokladem jeho výkonu činnosti notáře složení slibu do rukou ministra (§ 9 odst. 2), pokud již dříve slib neskládal.

(2) Předpokladem výkonu činnosti notáře náhradníkem je dále uzavření smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s touto činností.

(1) Zástupce zastupuje notáře při výkonu činnosti notáře zejména v úkonech, které nesnesou odkladu. Tuto činnost vykonává jménem zastoupeného notáře. Podepisuje se svým jménem a současně uvede, kterého notáře zastupuje. Jestliže je zástupcem notář, používá svého úředního razítka notáře. Jestliže je zástupcem kandidát, používá úředního razítka notáře, kterého zastupuje. Zastoupený notář nemůže v době zastoupení vykonávat činnost notáře.

(2) Náhradník vykonává činnost notáře svým jménem; tuto činnost vykonává zejména v úkonech, které nesnesou odkladu.

(1) Notářský koncipient (dále jen „koncipient“) je ten, kdo je zapsán v seznamu notářských koncipientů.

(2) Seznam notářských koncipientů vede notářská komora, v jejímž obvodu má sídlo notář, u něhož je koncipient v pracovním poměru.

(1) Notářská komora zapíše do dvou měsíců ode dne doručení písemné žádosti do seznamu notářských koncipientů každého, kdo

(2) Notářská komora oznámí provedení zápisu podle odstavce 1 koncipientovi a notáři, u něhož je koncipient v pracovním poměru.

(3) Ten, kdo nebyl ve stanovené době zapsán do seznamu notářských koncipientů, má právo se domáhat provedení zápisu návrhem u soudu.

(1) Notářská komora vyškrtne ze seznamu notářských koncipientů toho,

(2) Notářská komora oznámí vyškrtnutí podle odstavce 1 koncipientovi a notáři, u něhož je koncipient v pracovním poměru.

(3) Ten, kdo byl ze seznamu notářských koncipientů vyškrtnut, má právo domáhat se ochrany návrhem u soudu.

(1) Kandidát je ten, kdo je zapsán v seznamu notářských kandidátů.

(2) Seznam notářských kandidátů vede notářská komora, v jejímž obvodu má sídlo notář, u něhož je kandidát v pracovním poměru.

(1) Notářská komora zapíše do dvou měsíců ode dne doručení písemné žádosti do seznamu notářských kandidátů každého, kdo

(2) K notářské zkoušce musí být připuštěn každý, kdo splňuje předpoklady stanovené v odstavci 1 písm. a) a b). Notářské zkoušky se konají alespoň jednou ročně.

(3) Notářská komora oznámí provedení zápisu podle odstavce 1 kandidátovi a notáři, u něhož je kandidát v pracovním poměru.

(4) Ten, kdo nebyl ve stanovené době zapsán do seznamu notářských kandidátů, má právo se domáhat provedení zápisu návrhem u soudu.

(1) Kandidát může být na návrh notáře, u kterého je v pracovním poměru, ustanoven příslušnou notářskou komorou, aby ho zastupoval při výkonu činnosti notáře s výjimkou činnosti podle § 3 odst. 3. Tuto činnost kandidát vykonává jménem zastoupeného notáře, podepisuje svým jménem a používá úřední razítko notáře, kterého zastupuje. Pro toto zastupování se použije přiměřeně § 15 odst. 1. Notářská komora zruší ustanovení kandidáta zástupcem, a to na návrh notáře nebo ustanoveného kandidáta. Notářská komora na návrh notáře ustanovení kandidáta zástupcem zruší.

(2) Jestliže notář nevykonává činnost notáře po dobu delší než jeden měsíc, rozhodne příslušná notářská komora o výši podílu kandidáta ustanoveného zástupcem podle odstavce 1 na odměně notáře. Proti tomuto rozhodnutí lze podat opravný prostředek k soudu.³)

(1) Notářská komora vyškrtne kandidáta ze seznamu notářských kandidátů z důvodů uvedených v § 20 odst. 1 písm. a) až f).

(2) Notářská komora oznámí vyškrtnutí podle odstavce 1 kandidátovi a notáři, u něhož je kandidát v pracovním poměru.

(3) Ten, kdo byl ze seznamu notářských kandidátů vyškrtnut, má právo domáhat se ochrany návrhem u soudu.

(1) Notář může písemně pověřit další pracovníky, kteří jsou u něho v pracovním poměru, přípravnými a dílčími úkony v činnosti podle § 2 a 3. Jestliže tito pracovníci složili kvalifikační zkoušku, notář je může pověřit i činností vymezenou v § 19 s výjimkou jednotlivých úkonů podle § 3 odst. 1.

(2) Ke kvalifikační zkoušce musí být připuštěn další pracovník notáře, který byl zaměstnán u notáře nebo u státního notářství alespoň 1 rok. Notářská komora může do této doby započítat dobu, po kterou byl tento pracovník zaměstnán u soudu, advokáta, krajského sdružení advokátů nebo u komerčního právníka.

(3) Za kvalifikační zkoušku se považuje též odborná a jiná obdobná zkouška složená pracovníky státních notářství podle dřívějších předpisů. Notářská komora může uznat odbornou nebo jinou obdobnou zkoušku složenou pracovníky soudů, advokátů, krajského sdružení advokátů nebo komerčních právníků za kvalifikační zkoušku podle tohoto zákona.

(1) Činnost pracovníků notáře na základě jeho pověření podle § 19, 23 a § 26 odst. 1 se považuje za činnost notáře.

(2) Při výkonu této činnosti se pracovník podepisuje svým jménem a používá úřední razítko notáře.

(1) Notář je povinen uzavřít smlouvu o pojištění své odpovědnosti za škodu vzniklou pracovníkům při plnění pracovních povinností nebo v přímé souvislosti s nimi, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Pojištění musí trvat po celou dobu, po kterou notář pracovníky zaměstnává.

(2) Pracovněprávní vztahy mezi notářem a jeho pracovníky se řídí zákoníkem práce.

(1) Notářská komora se zřizuje v obvodu každého krajského soudu a v obvodu městského soudu v Praze.

(2) Obvody a sídla notářských komor se shodují s obvody a sídly krajských soudů.

(3) Obvod a sídlo notářské komory pro hlavní město Prahu se shoduje s obvodem a sídlem městského soudu v Praze.

(4) Notářská komora sdružuje všechny notáře se sídlem v jejím obvodu. Notář se stává členem notářské komory dnem jeho jmenování notářem. Členství v notářské komoře zaniká jeho odvoláním nebo smrtí.

(5) Notářská komora je právnickou osobou. Její příjmy tvoří členské příspěvky, dary a jiné příjmy. Členské příspěvky jsou notáři povinni platit ve výši stanovené kolegiem notářů (dále jen „kolegium“).

(1) Nejvyšším orgánem notářské komory je kolegium.

(2) Právo účastnit se jednání kolegia mají notáři a kandidáti z obvodu notářské komory; kandidáti mají jen poradní hlas. Notář může písemně pověřit jiného notáře, aby ho při jednání kolegia zastupoval a jeho jménem hlasoval. Zastoupený notář se považuje za přítomného na jednání kolegia.

(3) Kolegium

(1) Prezidium je řídícím a výkonným orgánem notářské komory; má pět až devět členů.

(2) Prezidium

(1) Prezident

(2) Prezidenta zastupuje viceprezident.

(1) Revizní komisi tvoří předseda a další dva členové.

(2) Členství v revizní komisi je neslučitelné s členstvím v prezidiu.

(3) Revizní komise

(1) Zřizuje se Komora se sídlem v Praze.

(2) Komoru tvoří notářské komory.

(3) Komora je právnickou osobou. Její příjmy tvoří příspěvky notářských komor, dary a jiné příjmy. Notářské komory jsou povinny platit příspěvky ve výši stanovené sněmem delegátů (dále jen „sněm“).

(1) Centrální evidence závětí je neveřejný seznam v elektronické podobě, který vede, provozuje a spravuje Komora. V Centrální evidenci závětí jsou evidovány závěti, listiny o vydědění a listiny o odvolání těchto úkonů (dále jen „závěť“) a také listiny o ustanovení správce dědictví, listiny o odvolání ustanovení správce dědictví a listiny o odvolání souhlasu s ustanovením do funkce správce dědictví (dále jen „listina o správě dědictví“). Závěti a listiny o správě dědictví jsou evidovány odděleně.

(2) Komora sdělí soudu nebo jinému státnímu orgánu, notáři, který byl jako soudní komisař pověřen provedením úkonů v řízení o dědictví, a osobě, která prokáže právní zájem, na jejich žádost, zda je evidována závěť nebo více závětí zůstavitele a u koho jsou uloženy, a sdělí soudu, jinému státnímu orgánu nebo notáři, který byl jako soudní komisař pověřen provedením úkonů v řízení o dědictví, na jejich žádost, zda je evidována listina o správě dědictví zůstavitele nebo více takových listin a u koho jsou uloženy. Žádosti nelze vyhovět, byla-li podána za života pořizovatele nebo odvolatele závěti nebo listiny o správě dědictví.

(3) Kterýkoli notář na žádost osoby, která prokáže právní zájem, zda je v Centrální evidenci závětí evidována listina o správě dědictví a u koho je uložena, vydá opis zápisu z Centrální evidence závětí, je-li listina o správě dědictví evidována; není-li evidována, vydá potvrzení o tom, že listina o správě dědictví evidována není. Je-li evidováno více listin o správě dědictví pořízených stejným pořizovatelem, obsahuje opis zápisu údaje o všech těchto listinách. Ustanovení odstavce 2 věty druhé platí obdobně.

(4) Při vedení Centrální evidence závětí postupuje Komora podle předpisu přijatého sněmem Komory [§ 37 odst. 3 písm. o)].

(1) Rejstřík zástav je neveřejný seznam, v elektronické podobě, který vede, provozuje a spravuje Komora.

(2) V Rejstříku zástav se evidují tyto údaje:

(3) Soudy a správní úřady jsou povinny zaslat Komoře pravomocná rozhodnutí o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem, které nejsou předmětem evidence v katastru nemovitostí, zástavního práva k věci hromadné, zástavního práva k souboru věcí a zástavního práva k movitým věcem, k nimž vzniklo zástavní právo, aniž by byly odevzdány zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě, k provedení záznamu v Rejstříku zástav, a to do 30 dnů od právní moci rozhodnutí.

(4) Zápisy a výmazy z Rejstříku zástav provádí notáři pomocí elektronického přenosu dat. Záznamy zástavních práv na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu provádí Komora.

(5) Proti tomu, kdo jedná v důvěře v obsah zápisu nebo záznamu do Rejstříku zástav, nemůže ten, jehož se zápis týká, namítat, že obsah zápisu nebo záznamu neodpovídá skutečnosti.

(6) Kterýkoliv notář vydá každému, kdo osvědčí oprávněný zájem, na jeho žádost opis nebo výpis z Rejstříku zástav nebo potvrzení o tom, že v něm určitá věc, hromadná věc nebo soubor věcí není evidována jako zástava.

(7) S písemným souhlasem vlastníka movité věci kterýkoliv notář vydá na žádost opis nebo výpis z Rejstříku zástav nebo potvrzení o tom, že v něm určitá věc, hromadná věc nebo soubor věcí není evidována jako zástava.

(8) Sněm Komory přijme předpis, kterým stanoví postup a způsob pro zápis, záznam, výmaz, opis a výpis z Rejstříku zástav a postup pro vedení, provoz a správu tohoto rejstříku. K platnosti tohoto předpisu je třeba souhlasu ministerstva.

(9) Ministerstvo stanoví vyhláškou výši a způsob určení odměn a náhrady hotových výdajů notářů a Komory spojených s vedením, provozem a správou Rejstříku zástav.

(1) Centrální evidence manželských smluv je neveřejný seznam v elektronické podobě, který vede, provozuje a spravuje Komora. V Centrální evidenci manželských smluv jsou evidovány smlouvy o rozšíření nebo zúžení stanoveného rozsahu společného jmění manželů a smlouvy o vyhrazení vzniku společného jmění manželů ke dni zániku manželství, uzavřené manžely nebo mužem a ženou, kteří chtějí uzavřít manželství^4a) (dále jen „manželská smlouva“).

(2) Do Centrální evidence manželských smluv se zapisují údaje stanovené předpisem přijatým sněmem Komory [§ 37 odst. 3 písm. o)]. Zápis údajů o manželské smlouvě do evidence manželských smluv provádí notář, který takovou smlouvu sepsal (§ 70 odst. 2). Zápisy se provádějí bez zbytečného odkladu.

(3) Komora v řízení o dědictví na žádost sdělí elektronickým přenosem dat notáři, který byl jako soudní komisař pověřen provedením úkonů v řízení o dědictví, zda je či není evidována manželská smlouva uzavřená zůstavitelem nebo více takových smluv a u kterého notáře je uložena.

(1) Nejvyšším orgánem Komory je sněm.

(2) Sněm tvoří delegáti a prezidenti.

(3) Sněm

(4) K platnosti předpisu podle odstavce 3 písm. m), n) a o) je zapotřebí souhlasu ministerstva.

(1) Prezidium Komory je řídícím a výkonným orgánem Komory. Členy prezidia Komory jsou prezident Komory, viceprezident Komory, prezidenti a další volení členové.

(2) Prezidium

(1) Prezident Komory

(2) Prezidenta Komory zastupuje viceprezident Komory.

(1) Revizní komisi Komory tvoří předseda a další čtyři členové.

(2) Členství v revizní komisi Komory je neslučitelné s členstvím v prezidiu Komory.

(3) Revizní komise Komory

(1) Kárnou komisi tvoří předseda a další čtyři členové. Členství v kárné komisi je neslučitelné s členstvím v prezidiu Komory.

(2) Podrobnosti o činnosti kárné komise stanoví kárný řád.

(1) Volby orgánů notářské komory a Komory jsou tajné. Volební období je tříleté.

(2) K volbám lze přistoupit, je-li přítomna nadpoloviční většina oprávněných voličů. Způsob provádění voleb stanoví volební řád, který může též stanovit, ve kterých případech je nutné, aby byl přítomen vyšší počet oprávněných voličů.

(3) Výsledky voleb se oznamují ministerstvu. Notářské komory oznamují výsledky voleb také Komoře a předsedovi krajského soudu.

(1) Kolektivní orgány notářské komory a Komory se mohou platně usnášet jen tehdy, je-li přítomna nadpoloviční většina jejich členů. K platnosti usnesení je potřebný souhlas nadpoloviční většiny přítomných členů.

(2) Předpisy uvedené v § 37 odst. 3 písm. l) a m) mohou stanovit, ve kterých případech je k platnosti postupu uvedeného v odstavci 1 zapotřebí přítomnosti nebo souhlasu vyššího počtu členů.

(1) Funkce v orgánech notářské komory a Komory jsou čestné, Komora a notářské komory vyplácejí členům svých orgánů za výkon těchto funkcí náhradu za ztrátu času a náhradu hotových výdajů.

(2) Člen orgánu notářské komory a Komory se nesmí podílet na projednávání a rozhodování věcí u tohoto orgánu týkajících se jeho, jeho notářského úřadu nebo osoby jemu blízké.

(1) Notáři sepisují o právních úkonech notářské zápisy.

(2) V notářském zápisu může pokračovat notář, který ho sepsal, nebo jiný notář se sídlem na území České republiky. Pokračování v notářském zápisu je součástí notářského zápisu.

(1) Je-li účastníkem někdo, kdo nemůže číst nebo psát, může notář sepsat notářský zápis pouze za účasti dvou svědků úkonu. Tito svědci musí být přítomni při projevu účastníka o tom, co má být pojato do notářského zápisu a při předčítání notářského zápisu a jeho schválení tím účastníkem, v jehož zájmu byli přítomni.

(2) Postup podle odstavce 1 není třeba, jestliže má tento účastník schopnost seznámit se s obsahem právního úkonu s pomocí přístrojů nebo speciálních pomůcek a je schopen se vlastnoručně podepsat.

(1) Je-li účastník hluchý nebo němý, může-li však číst a psát, musí si notářský zápis přečíst a v něm vlastní rukou připsat, že jej četl a že jej schvaluje.

(2) Nemůže-li účastník číst nebo psát, musí být kromě svědků úkonu přibrán jeho důvěrník, který se s ním umí dorozumět. Jeho prostřednictvím notář zjistí, zda účastník zápis schvaluje.

(3) Postup podle odstavce 2 není třeba, jestliže má tento účastník schopnost seznámit se s obsahem právního úkonu s pomocí přístrojů nebo speciálních pomůcek a je schopen vlastnoručně listinu podepsat.

(4) O způsobilosti důvěrníka platí obdobně § 66, může jím však být i osoba účastníku blízká.

(1) Je-li k sepsání notářského zápisu nutná přítomnost svědků úkonu, uvede se v závěru notářského zápisu doložka obsahující prohlášení svědků, že byli přítomni po celou dobu projevu vůle účastníka o tom, co má být pojato do zápisu, při předčítání notářského zápisu a jeho schválení účastníkem.

(2) Obdobně musí notářský zápis obsahovat v závěru prohlášení důvěrníka o tom, že sdělil němému nebo hluchému účastníku, který nemůže číst nebo psát, celý obsah notářského zápisu, a že jej účastník schválil.

(3) Jestliže se účastník seznámil s obsahem právního úkonu pomocí přístrojů nebo speciálních pomůcek, je třeba tuto okolnost uvést v notářském zápisu.

(4) V úvodu notářského zápisu je třeba uvést důvod přítomnosti svědků úkonu, popřípadě důvěrníka.

(1) Nezná-li účastník nebo svědek úkonu jazyk, v němž se notářský zápis sepisuje, je třeba přítomnosti tlumočníka. Nelze však jako tlumočníka přibrat osobu blízkou účastníkům nebo toho, kdo je ve věci zúčastněn.

(2) Zná-li notář nebo jeho pracovník jazyk, v němž jedná účastník nebo svědek, lze upustit od přítomnosti tlumočníka.

(3) V závěru notářského zápisu je třeba uvést doložku o tom, že účastníku byl obsah notářského zápisu přetlumočen a že s ním účastník projevil souhlas. Byl-li přítomen tlumočník, připojí na notářský zápis svůj podpis a otisk svého úředního razítka.

(1) Vyhotoví-li notář závěť ve formě notářského zápisu nebo vyhotoví-li listinu o správě dědictví, zapíše pomocí elektronického přenosu dat do Centrální evidence závětí údaje o takové listině a o jejím pořizovateli, popřípadě o správci dědictví, stanovené předpisem přijatým sněmem Komory [§ 37 odst. 3 písm. o)].

(2) Vyhotoví-li notář manželskou smlouvu, zapíše pomocí elektronického přenosu dat do Centrální evidence manželských smluv údaje o takové smlouvě a o těch, kteří ji uzavřeli (§ 35c odst. 2).

(1) Notářský zápis o právním úkonu, ve kterém se účastník zaváže splnit peněžitou pohledávku druhého účastníka vyplývající ze zakládaného závazkového právního vztahu, může obsahovat svolení zavázaného účastníka, aby byl podle tohoto zápisu nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Takový notářský zápis o právním úkonu musí obsahovat i výši pohledávky a dobu plnění.

(2) Notářský zápis o právním úkonu, ve kterém účastník jednostranně uzná peněžitou pohledávku vyplývající z již založeného závazkového právního vztahu, může obsahovat svolení zavázaného účastníka, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Takový notářský zápis o právním úkonu musí obsahovat i výši pohledávky, dobu plnění, označení osoby, jejíž pohledávka má být splněna, a skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá.

(1) Notář sepíše na žádost notářský zápis o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní.

(2) Dohoda účastníků musí obsahovat

(3) Dohoda účastníků může obsahovat též podmínky, popřípadě vzájemné povinnosti oprávněné osoby, na jejichž splnění je poskytnutí předmětu plnění vázáno.

(4) Náležitosti dohody podle odstavců 1 a 2 notář v zápisu uvede podle shodného prohlášení účastníků.

(5) Ustanovení § 62 odst. 2, § 63 až 69 a 71 se použijí obdobně.

(1) Notář osvědčuje na žádost skutečnosti a prohlášení, které by mohly být podkladem pro uplatňování nebo prokazování práv nebo kterými by mohly být způsobeny právní následky. Notář provádí zejména tato osvědčení:

(2) O osvědčení skutečností uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) připojí notář ověřovací doložku na předložené listině nebo na listině pevně s ní spojené.

(3) O osvědčení skutečnosti uvedené v odstavci 1 písm. c) připojí notář osvědčovací doložku na předložené listině nebo na listině pevně s ní spojené.

(4) Skutečnosti uvedené v odstavci 1 písm. d) a i) až l) osvědčí notář formou a postupem stanovenými zvláštními právními předpisy^3a)^,4a)^,5).

(5) O osvědčení jiných skutečností a prohlášení, které nejsou uvedeny v odstavcích 2 až 4, sepíše notář notářský zápis, pro který platí přiměřeně ustanovení oddílu prvního této části.

(1) Vidimace se provede ověřovací doložkou neodkladně poté, kdy notář posoudil shodu opisu s listinou. Ověřovací doložka obsahuje

(2) Notář odmítne vidimaci provést,

(3) Vidimací se nepotvrzuje správnost a pravdivost údajů uvedených v listině a jejich soulad s právními předpisy a notář za obsah listiny neodpovídá.

(1) Legalizací notář ověřuje, že fyzická osoba před ním v jeho přítomnosti listinu vlastnoručně podepsala nebo podpis na listině se již nacházející před ním uznala za vlastní. Pro zjištění totožnosti této osoby platí § 64.

(2) Legalizace se provede ověřovací doložkou neodkladně poté, kdy před notářem v jeho přítomnosti byla listina podepsána nebo byl podpis na listině se již nacházející uznán za vlastní, a to neodkladně po podepsání nebo uznání; ověřovací doložka obsahuje:

(3) Notář provedením legalizace neodpovídá za obsah listiny.

(4) Neovládá-li notář jazyk, v němž je listina pořízena, vyzve žadatele, aby předložil překlad listiny tlumočníkem. Nestane-li se tak, notář úkon odmítne.

(1) Notář osvědčí průběh valných hromad v notářském zápisu, v němž uvede místo a dobu konání valné hromady, zaznamená přijatá usnesení a z průběhu valné hromady vše, co je důležité pro posouzení řádného postupu jednání.

(2) Notář může vyzvat předsedu valné hromady a nejvýše další dvě zúčastněné osoby, aby notářský zápis podepsali. Totožnost účastníků valné hromady nemusí být zjišťována.

(1) Notář osvědčuje i jiné skutkové děje, například průběh slosování nebo předložení movitých věcí, jestliže s nimi mohou být spojeny právní následky a jestliže se skutkový děj udál v přítomnosti notáře.

(2) Notář osvědčuje také skutkové děje a stav věcí, například splnění dluhu, stav nemovitostí, bytů a nebytových prostor, jestliže jimi mohou být prokázány nároky v řízení před soudem nebo jiným státním orgánem a jestliže se skutkový děj udál v přítomnosti notáře nebo jestliže se notář přesvědčil o stavu věci.

(3) O osvědčení notář sepíše notářský zápis, který musí též obsahovat:

(1) Notář osvědčuje prohlášení osob, mají-li s ním být spojeny právní účinky.

(2) Jestliže osoba, která prohlášení činí, žádá, aby s ním byla seznámena jiná osoba, uvede to notář v notářském zápisu. Pak s notářským zápisem jinou osobu seznámí a tuto skutečnost uvede v pokračování notářského zápisu. Odpověď jiné osoby v tomto notářském zápisu uvede jen tehdy, jestliže tato osoba s tím souhlasí a je ochotna notářský zápis podepsat.

(3) Jestliže se notáři nepodaří osobně seznámit jinou osobu s notářským zápisem o prohlášení podle odstavce 2, zašle této osobě stejnopis notářského zápisu, pokud o to osoba, která prohlášení učinila, požádala.

(1) Notář sepíše na žádost notářský zápis o rozhodnutí orgánu právnické osoby, pokud zvláštní právní předpis pořízení takového notářského zápisu vyžaduje, nebo pokud je rozhodováno o skutečnostech zapisovaných do veřejných seznamů, i když zvláštní právní předpis pořízení takového notářského zápisu nevyžaduje.

(2) Notář je povinen osvědčit existenci právních jednání a formalit, ke kterým je právnická osoba, popřípadě její orgán povinen a při kterých byl notář přítomen, včetně jeho vyjádření o souladu s právními předpisy, a současně je povinen osvědčit, zda rozhodnutí orgánu právnické osoby, o němž sepisuje notářský zápis, bylo přijato, a uvést své vyjádření, zda obsah rozhodnutí je či není v souladu s právními předpisy a zakladatelskými dokumenty^5a) právnické osoby.

(1) Notářský zápis o rozhodnutí orgánu právnické osoby musí obsahovat

(2) Je-li v průběhu jednoho jednání orgánu právnické osoby přijímáno více rozhodnutí, o nichž musí být pořízen notářský zápis, notář sepíše jeden notářský zápis o všech těchto rozhodnutích, pokud povaha přijatých rozhodnutí tento postup nevylučuje nebo pokud žadatel nepožaduje pořídit o každém nebo několika rozhodnutích samostatný notářský zápis.

(1) Právnická osoba je povinna notáři předložit nejpozději do 5 pracovních dnů přede dnem jednání orgánu právnické osoby

(2) V případě rozhodnutí, jímž orgán společnosti potvrzuje splnění zákonem stanovených podmínek, musí být nejpozději v den jednání, na němž má být přijato rozhodnutí, o němž notář pořizuje zápis, notáři předloženy písemné doklady, z nichž vyplývá, že tyto podmínky byly zcela splněny (například listina upisovatelů a výpis z banky). Notář v notářském zápise uvede jaké doklady mu byly předloženy, jsou-li předepsány jejich náležitosti, mají-li tyto náležitosti a zda z dokladů vyplývá, že stanovené podmínky byly splněny.

(3) Předsedající je povinen

(1) Notář může odmítnout sepsat notářský zápis o rozhodnutí orgánu právnické osoby,

(2) Odmítne-li notář notářský zápis o rozhodnutí orgánu právnické osoby sepsat z důvodů uvedených v odstavci 1, platí ustanovení § 55 odst. 1 a 3. Důvody odmítnutí provedení úkonu sdělí písemně žadateli o úkon i bez jeho žádosti o toto sdělení.

(1) Zjistí-li notář v průběhu jednání orgánu právnické osoby, který přijímá rozhodnutí, o kterém má být pořízen notářský zápis, že nejsou splněny předpoklady pro přijetí rozhodnutí vyžadované právními předpisy nebo zakladatelskými dokumenty, poučí o tom předsedajícího a tuto skutečnost uvede do notářského zápisu. Totéž platí, pokud je obsah navrhovaného usnesení nebo přijatého usnesení v rozporu s právními předpisy nebo zakladatelskými dokumenty.

(2) Nedojde-li k hlasování orgánu právnické osoby o jeho rozhodnutí na základě poučení notáře podle odstavce 1, notář sepíše notářský zápis s náležitostmi podle § 80b písm. a), b), c), d), f), l), m) a n), ve kterém dále uvede prohlášení předsedajícího podle § 80b písm. g), údaj o tom, jak byla zjištěna jeho totožnost, obsah svého poučení a údaj o tom, že na základě tohoto poučení k hlasování o rozhodnutí orgánu právnické osoby nedošlo.

(1) Notář sepíše notářský zápis o rozhodnutí ustavujících orgánů zakládaných právnických osob, stanoví-li tak zvláštní právní předpis.

(2) Při sepisování notářského zápisu podle odstavce 1 se použijí přiměřeně § 80a až 80e. Ustanovení § 71 se použije obdobně a ustanovení § 64 až 69 se použijí přiměřeně.

(1) Notáři přijímají do úschovy

(2) Peníze a listiny přijímané do notářské úschovy za účelem jejich vydání dalším osobám mohou být přijaty také za účelem zajištění závazku.

(1) O přijetí listiny do úschovy, jejímž účelem není vydání dalším osobám nebo úřadům, sepíše notář protokol, který musí obsahovat:

(2) Dojde-li listina se žádostí o její přijetí do úschovy poštou a obsahuje-li žádost nebo listina sama potřebné údaje, notář o jejím přijetí do úschovy sepíše protokol podle odstavce 1 a jeho stejnopis zašle žadateli. Neobsahuje-li žádost potřebné údaje, vyzve notář žadatele, aby tyto údaje ve stanovené lhůtě notáři sdělil s upozorněním, že pokud tak neučiní, bude mu listina vrácena.

(1) Protokol o přijetí závěti do úschovy musí kromě náležitostí uvedených v § 82 odst. 1 obsahovat:

(2) Odevzdá-li závěť zmocněnec pořizovatele, vydá se vyhotovení protokolu zmocněnci a další vyhotovení se zašle pořizovateli.

(3) Dojde-li závěť poštou se žádostí o její přijetí do úschovy nebo dojde-li bez žádosti, postupuje notář podle § 82 odst. 2.

(4) Přijme-li notář závěť do úschovy, ustanovení § 70 platí obdobně.

(1) Notář může listinu vydat jen žadateli; jde-li o závěť, lze ji vydat jen pořizovateli. Tyto listiny vydá i tomu, kdo se vykáže zvláštní plnou mocí opravňující jej k převzetí listiny z notářské úschovy; podpis žadatele nebo pořizovatele musí být úředně ověřen. Plná moc pak tvoří přílohu protokolu o vydání.

(2) O vydání listiny sepíše notář protokol, který musí obsahovat:

(3) Notář vydá příjemci vyhotovení protokolu. Jestliže se závěť vydává zmocněnci, zašle notář další vyhotovení protokolu pořizovateli.

(1) Peníze lze předat do notářské úschovy jen na základě žádosti, která musí obsahovat

(2) Není-li notář požádán o převzetí peněz do úschovy písemně nebo pomocí elektronického přenosu dat, o žádosti o přijetí peněz do úschovy sepíše za přítomnosti žadatele o úkon záznam ve dvojím vyhotovení a jedno vyhotovení vydá žadateli.

(3) Předáním peněz se rozumí jejich složení na zvláštní účet u banky, nebo pobočky zahraniční banky, označený „notářská úschova“, jehož majitelem je notář, (dále jen „zvláštní účet“) nebo jejich převedení na zvláštní účet bezhotovostním převodem. Jiným způsobem nelze peníze notáři předat. Není-li dán důvod pro odmítnutí tohoto úkonu, notář sdělí žadateli označení zvláštního účtu, popřípadě toto označení uvede v záznamu o žádosti.

(1) Notář poté, kdy se od banky, nebo pobočky zahraniční banky dozví, že peníze byly na jeho zvláštní účet složeny nebo převedeny, přijme je do notářské úschovy za účasti složitele; protokol o notářské úschově musí obsahovat

(2) Mají-li být peníze předány do notářské úschovy za účelem zajištění závazku, musí být protokol o notářské úschově pořízen též za účasti příjemce a musí obsahovat mimo náležitostí uvedených v odstavci 1 písm. a) až d) a f) až i) dále

(3) Protokol o notářské úschově podle odstavce 1 se vyhotovuje ve dvojím vyhotovení, z nichž jedno vyhotovení notář vydá složiteli. Protokol o notářské úschově podle odstavce 2 se vyhotovuje ve trojím vyhotovení; jedno vyhotovení notář vydá složiteli a příjemci.

(1) Notář příjemci vydá peníze z notářské úschovy bezhotovostním převodem na účet nebo účty označené v protokolu o notářské úschově ve stanovené lhůtě a po splnění stanovených podmínek. Notář postupuje obdobně, mají-li být peníze vráceny složiteli. Nebylo-li možno příjemci peníze na takový účet vydat a neoznačí-li příjemce na výzvu notáře ve lhůtě uvedené ve výzvě písemně s jeho úředně ověřeným podpisem nebo v dodatku k protokolu o notářské úschově jiný účet, notář vydá stanoveným způsobem peníze z notářské úschovy složiteli.

(2) Mají-li být peníze vydány složiteli a nebylo-li možno mu peníze vydat na účet označený v protokolu o notářské úschově, notář vydá peníze složiteli způsobem se složitelem dohodnutým. Jestliže složitel odmítne peníze převzít, má se za to, že je vůči notáři v prodlení, a notář uloží peníze do úschovy u soudu podle zvláštního právního předpisu.

(3) O vydání peněz notář vyrozumí příjemce i složitele.

(4) Nepřijme-li notář úschovu, peníze vrátí složiteli.

(1) Do doby vydání peněz z notářské úschovy příjemci náleží peníze v notářské úschově složiteli a dobou vydání se rozumí okamžik připsání na účet peněžní částky, která byla vydána příjemci postupem podle § 87, není-li v protokolu o notářské úschově stanoveno jinak.

(2) Jsou-li peníze předány do notářské úschovy za účelem zajištění závazku, notář při postupu podle obsahu protokolu o notářské úschově nemůže peníze vydat složiteli bez souhlasu příjemce, trvá-li lhůta pro splnění stanovených podmínek nebo jestliže byly splněny stanovené podmínky pro vydání peněz příjemci a dosud mu nebyly vydány, nebo trvá-li lhůta pro vydání peněz příjemci, popřípadě lhůta, na kterou byla notářská úschova dohodnuta, pokud nenastane skutečnost uvedená v § 87 odst. 1, na základě které se mají peníze vydat složiteli.

(1) Stejnopisy notářských zápisů se vydávají účastníkům právních úkonů, jichž se notářský zápis týká, není-li v notářském zápisu stanoveno jinak. Někomu jinému mohou být také vydány, jestliže všichni účastníci s tím souhlasí. Stejnopisy notářských zápisů o osvědčení se však vydávají všem osobám, které prokáží právní zájem na vydání.

(2) Notář, u kterého je uložen notářský zápis o listině o správě dědictví, vydá po úmrtí pořizovatele stejnopis tohoto notářského zápisu každému, kdo mu prokáže právní zájem a úmrtí toho, jehož majetku se listina o správě dědictví týká. Úmrtí lze prokázat pouze úmrtním listem nebo rozsudkem soudu o prohlášení za mrtvého nebo jejich úředně ověřeným opisem.

(3) Prosté opisy notářských zápisů lze vydat osobám, kterým lze vydat stejnopisy. Jiným osobám lze prosté opisy vydat jen se souhlasem osob, kterým lze vydat stejnopisy.

(4) Prosté opisy notářských zápisů o závětích a o listinách o správě dědictví lze vydat jen jejich pořizovateli nebo osobě, která je ustanovována správcem dědictví, nebo jejich zmocněnci, který se vykáže plnou mocí s úředně ověřeným podpisem zmocnitele.

(1) Stejnopis notářského zápisu musí doslovně souhlasit s notářským zápisem. Obsahuje také opisy plných mocí a ostatních příloh notářského zápisu.

(2) Doložka o ověření stejnopisu notářského zápisu obsahuje údaje o tom, že se stejnopis shoduje doslovně s notářským zápisem, komu je stejnopis určen a kdy byl stejnopis vyhotoven. Notář doložku podepíše a připojí otisk úředního razítka notáře.

(1) Z notářského zápisu lze vydat výpis. Výpis z notářského zápisu se může týkat i jen některých samostatných právních jednání nebo jen některých skutečností uvedených v notářském zápisu. Při vydávání výpisů se použije přiměřeně postup týkající se vydávání stejnopisů.

(2) Výpis podle odstavce 1 nesmí zpochybnit obsah notářského zápisu, z něhož byl vydán.

(1) Notář může vydat potvrzení o skutečnostech známých z jeho spisů. Potvrzení se vydává účastníkům a dále osobám, které ho potřebují k uplatnění nebo hájení svých práv, pokud s tím účastníci projeví souhlas.

(2) Potvrzení vyjadřuje stručně a výstižně skutečnosti, které se potvrzují, údaj o tom, komu a k jakému účelu bylo vydáno, datum vyhotovení, otisk úředního razítka notáře a podpis notáře.