20/1966 Sb.

o péči o zdraví lidu

Historické znění30.03.1966 – 30.06.1966

Toto není aktuální verze. Přejít na aktuální znění →

Verze předpisu51 celkem
30.12.2011 – 31.03.2012Aktuální
01.04.2011 – 29.12.201101.07.2010 – 31.03.201101.07.2009 – 30.06.201001.01.2009 – 30.06.200918.10.2008 – 31.12.200801.07.2008 – 17.10.200812.02.2008 – 30.06.200815.05.2007 – 11.02.200801.01.2007 – 14.05.200703.07.2006 – 31.12.200601.07.2006 – 02.07.200601.06.2006 – 30.06.200631.05.2006 – 31.05.200601.01.2006 – 30.05.200601.01.2005 – 31.12.200501.10.2004 – 31.12.200401.09.2004 – 30.09.200401.05.2004 – 31.08.200418.04.2004 – 30.04.200409.04.2004 – 17.04.200401.04.2004 – 08.04.200401.10.2003 – 31.03.200401.09.2003 – 30.09.200301.03.2003 – 31.08.200301.01.2003 – 28.02.200301.09.2002 – 31.12.200201.07.2002 – 31.08.200201.08.2001 – 30.06.200218.06.2001 – 31.07.200101.01.2001 – 17.06.200101.10.2000 – 31.12.200001.08.2000 – 30.09.200001.07.2000 – 31.07.200003.04.2000 – 30.06.200001.01.1999 – 02.04.200001.07.1998 – 31.12.199801.01.1998 – 30.06.199801.09.1997 – 31.12.199701.04.1997 – 31.08.199724.02.1997 – 31.03.199701.05.1995 – 23.02.199701.01.1994 – 30.04.199501.07.1993 – 31.12.199301.01.1993 – 30.06.199301.04.1992 – 31.12.199201.01.1992 – 31.03.199224.11.1990 – 31.12.199101.09.1990 – 23.11.199001.07.1966 – 31.08.199030.03.1966 – 30.06.1966
20
ZÁKON
ze dne 17. března 1966
o péči o zdraví lidu
Zdraví je jedním ze základních předpokladů šťastného a tvůrčího života jednotlivce i celé společnosti; je zároveň významným činitelem v rozvoji výrobních sil. Právo na péči o zdraví patří k základním občanským právům zaručeným ústavou Československé socialistické republiky. Socialistické společenské zřízení, v němž je zájem společnosti na zdraví lidu v souladu se zájmem jednotlivců, vytváří podle současných poznatků vědy a techniky všechny podmínky pro úspěšné rozvíjení péče o zdraví. Úsilí o dosažení co nejlepšího zdraví lidu patří proto k hlavním úkolům socialistické společnosti, všech organizací i každého jednotlivce.
Aby toto úsilí bylo účinně soustředěno k plnění uvedeného úkolu, usneslo se Národní shromáždění Československé socialistické republiky na tomto zákoně:
Hlavní zásady péče o zdraví lidu
Článek I
Socialistická společnost a všechny její složky zajišťují plánovitě péči o zdraví lidu jako nedílnou součást hospodářské a kulturní výstavby ekonomickými, sociálními, kulturními a zdravotnickými opatřeními.
Článek II
Péči společnosti o zdraví lidu musí odpovídat snaha každého jednotlivce žít zdravě a vyvarovat se vlivů škodlivě působících na jeho zdraví. Zároveň má každý občan napomáhat dobrému vývoji zdraví svých spoluobčanů, a proto aktivně přispívat k vytváření zdravých podmínek a zdravého způsobu života a práce a podílet se na řízení a kontrole péče o zdraví lidu.
Článek III
K hlavním předpokladům péče o zdraví lidu patří stálý rozvoj vědy a techniky a pohotové uplatňování výsledků vědeckého výzkumu v praxi. Věda proto musí v předstihu zajišťovat dostatek potřebných poznatků a uplatňovat je na všech úsecích národního hospodářství, jejichž činnost má vliv na zdraví lidu.
Článek IV
Socialistická péče o zdraví lidu se zaměřuje především preventivně k ochraně a k soustavnému upevňování a rozvíjení tělesného i duševního zdraví lidu; zvláštní pozornost je přitom věnována péči o novou generaci a ochraně zdraví pracujících.
Článek V
Péči o zdraví lidu poskytuje stát všem občanům bezplatně. Plynulost, soustavnost, dostupnost a obsahová jednota této péče je zajišťována účelným organizačním uspořádáním zdravotnických služeb, poskytovaných bezplatně ve stanoveném rozsahu.
Článek VI
K provedení těchto zásad péče o zdraví lidu upravuje zákon vytváření a ochranu zdravých podmínek a zdravého způsobu života a práce a zabezpečování zdravotnických služeb.

PRVNÍ ČÁST

VYTVÁŘENÍ A OCHRANA ZDRAVÝCH PODMÍNEK A ZDRAVÉHO ZPŮSOBU ŽIVOTA A PRÁCE
§ 1
(1) Všechny podniky, družstva a jiné organizace (dále jen „organizace“) jsou povinny činit v rozsahu své působnosti všechna potřebná opatření k vytváření a ochraně zdravých podmínek a zdravého způsobu života a práce (dále jen „zdravé životní podmínky“) a odpovídají za plnění těchto povinností.
(2) Nadřízené orgány jsou povinny soustavně vést podřízené organizace k tomu, aby své úkoly v péči o zdravé životní podmínky plnily nedílně s úkoly hospodářské a kulturní výstavby, kontrolovat, jak se v odvětvích jimi spravovaných dodržují povinnosti v ochraně a rozvoji zdraví lidu, a vyvozovat z neplnění těchto povinností hospodářské důsledky.
(3) Za plnění povinností orgánů a organizací v péči o zdravé životní podmínky odpovídají osobně v rozsahu své funkce a náplně své činnosti vedoucí pracovníci a funkcionáři na všech stupních řízení, jakož i všechny další osoby pověřené řízením, organizací a kontrolou práce.
(4) Vedoucí pracovníci a funkcionáři jsou povinni soustavně vytvářet předpoklady pro iniciativu občanů v péči o zdravé životní podmínky a opírat se o aktivní účast veřejnosti.
§ 2
(1) Zdravé životní podmínky se vytvářejí a chrání zejména péčí
a) o zdravý stav ovzduší, vody, půdy a ostatních složek životního prostředí, zejména sídlišť, rekreačních a lázeňských oblastí, obytných a jiných budov, veřejně přístupných míst a okolí závodů, jakož i zařízení osobní dopravy, tělovýchovných zařízení a zařízení poskytujících služby obyvatelstvu,
b) o zdravou výživu obyvatelstva a o uspokojování obyvatelstva zdravotně nezávadnými předměty běžného užívání,
c) o zdravý vývoj dětí a dorostu, především pokud jde o výchovné prostředí a způsob výchovy,
d) o příznivé působení pracovního prostředí a práce na zdraví pracujících.
(2) Při vytváření a ochraně zdravých životních podmínek se jako důležitý činitel uplatňuje výchova občanů ke zdravotnímu uvědomění a k získávání správných hygienických návyků.
§ 3
Úkoly v péči o zdravé životní podmínky se musí zabezpečovat zejména při
a) sestavování a kontrole plánů rozvoje národního hospodářství včetně technického rozvoje,
b) územním plánování, při projektování staveb a zařízení, při jejich výstavbě, rekonstrukci a uvádění do provozu (užívání) a při jejich údržbě a opravách,
c) stanovení vývojových, výzkumných a tematických úkolů a při navrhování a zavádění nových strojů a jiných pracovních prostředků i technologických a pracovních postupů,
d) zavádění, organizování a rozšiřování výroby, obchodu a služeb a při dovozu,
e) řízení a organizaci práce a při její kontrole,
f) zavádění všech forem individuální i kolektivní hmotné zainteresovanosti, při jejich používání a při tvorbě technicko-hospodářských norem a mzdových předpisů,
g) výchově a výuce, zejména při sestavování a kontrole plánů výchovy a výuky dětí a dorostu,
h) zaměstnávání pracovníků, a to se zřetelem na jejich tělesnou, duševní a odbornou způsobilost,
ch) rozborech a hodnocení hospodářských výsledků práce.
§ 4
(1) Orgány, které jsou oprávněny schvalovat opatření, k nimž je třeba závazného posudku orgánů hygienické služby, nesmějí k těmto opatřením dát svůj souhlas bez takového kladného posudku.
(2) Závazný posudek orgánů hygienické služby je nutno si vyžádat k těmto opatřením:
a) k návrhům územních plánů rajónů a sídlišť,
b) k návrhům typových podkladů a vzorových projektů staveb,
c) k zavedení výroby nových stavebních prvků a materiálů, pro které nejsou vydány technické normy,
d) k odevzdání staveb do provozu nebo užívání,
e) k vymezení pásem hygienické ochrany,
f) k využití vodních zdrojů k zásobování pitnou a užitkovou vodou a k využití rybníků k rekreačním účelům.
(3) Závazný posudek orgánů hygienické služby je nutno si v rozsahu a za podmínek stanovených prováděcími předpisy vyžádat i k dalším opatřením, jimiž by mohly být způsobeny zdravotní závady, které by se později nedaly odstranit vůbec nebo by se daly odstranit jen s neúměrnými náklady, zejména
a) k dokumentaci staveb,
b) k návrhům technických norem,
c) k uvedení závodů do provozu,
d) k zahájení výroby a k dovozu poživatin a předmětů běžného užívání,
e) k umístění pionýrských táborů a škol v přírodě a k jejich uvedení do provozu,
f) k návrhům typů ochranných pracovních prostředků,
g) k návrhům typů a k dovozu strojů a jiných zařízení,
h) k návrhům na zavedení nových technologických a pracovních postupů.
(4) Jiná opatření, pokud by jimi mohly být nepříznivě ovlivněny životní podmínky, je nutno s orgány hygienické služby projednat v rozsahu stanoveném prováděcími předpisy.
§ 5
(1) Při vytváření a ochraně zdravých životních podmínek je nutno provádět též všechna opatření proti vzniku a šíření přenosných nemocí včetně mimořádných opatření při epidemii.
(2) Mimořádná opatření při epidemii i při nebezpečí jejího vzniku jsou:
a) zákaz nebo omezení výroby, úpravy, úschovy, dopravy, dovozu, vývozu, prodeje a jiného nakládání s věcmi a zvířaty, kterými může být šířena přenosná nemoc, popřípadě příkaz k jejich zničení,
b) zákaz nebo omezení styku některých skupin obyvatel s ostatním obyvatelstvem, zejména omezení cestování obyvatel některých oblastí a omezení dopravy mezi některými oblastmi,
c) zákaz nebo omezení slavností, divadelních a filmových představení, sportovních a jiných shromáždění a trhů,
d) uzavření dětských výchovných zařízení všeho druhu, jakož i ubytovacích podniků a zařízení společného stravování nebo omezení jejich provozu,
e) zákaz používání studní, pramenů, vodních nádrží, rybníků, potoků a řek, koupališť, očistných lázní a prádelen,
f) příkaz k hromadnému hubení škodlivých živočichů v rámci ohniskové dezinfekce,
g) příkaz k varovnému označení objektů, v nichž došlo k onemocnění přenosnou nemocí.
§ 6
(1) Organizace jsou povinny v zájmu zabezpečení zdravých životních podmínek zejména
a) organizovat a kontrolovat při své činnosti dodržování hygienických zásad a opatření proti výskytu přenosných a jiných nemocí,
b) soustavně pečovat o podmínky osobní hygieny a zdravého rozvoje duševních schopností občanů,
c) spolupracovat se zdravotnickými orgány a pracovníky, zvláště umožnit pracovníkům, kteří jsou pověřeni prováděním hygienického dozoru, výkon tohoto dozoru a odstraňovat ve stanovených lhůtách závady zjištěné při provádění hygienického dozoru,
d) spolupůsobit na zajištění řádného výkonu zdravotnických služeb, zejména při dispenzární péči, při vstupních, periodických a jiných preventivních prohlídkách a vyšetřeních a při očkování,
e) postupovat při zařazování do práce nebo k jiné činnosti, popřípadě při převedení na určitou práci nebo na jinou činnost podle posudků příslušných lékařů a komisí.
(2) Zvláštní povinnosti, které mají organizace a orgány při zabezpečování první pomoci a při budování a údržbě zdravotnických zařízení, jsou vymezeny v dalších ustanoveních tohoto zákona.
§ 7
(1) Jestliže porušením předpisů o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek vznikly nebo by mohly být způsobeny vážné zdravotní závady, nařídí národní výbory až do zjednání nápravy zastavení stavby nebo výroby anebo zakážou užívání nebo provoz závodu, zařízení nebo jiného objektu. Bližší vymezení této působnosti stanoví předpisy vydané k provedení tohoto zákona.
(2) Porušují-li organizace předpisy o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek, uloží jim národní výbor pokutu podle zvláštních předpisů.

DRUHÁ ČÁST

ÚČAST OBČANŮ A POSLÁNÍ SPOLEČENSKÝCH ORGANIZACÍ V PÉČI O ZDRAVÍ LIDU

HLAVA PRVNÍ

Účast občanů
§ 8
Občané se aktivně podílejí na zabezpečování péče o zdraví lidu zejména tím, že
a) uplatňují při své činnosti hygienické zásady a spolupracují na opatřeních k ozdravění životních podmínek,
b) dávají podněty ke zlepšení péče o zdraví lidu, upozorňují na hygienické závady a projednávají opatření k rozvoji zdraví lidu zvláště při přípravě, rozpisu a kontrole plnění plánu,
c) účastní se na řízení a kontrole péče o zdraví lidu,
d) účastní se na zdravotnických akcích; své vysoké občanské uvědomění projevují též dárcovstvím krve.
§ 9
(1) Občané mají právo na poskytování zdravotnických služeb podle ustanovení tohoto zákona a předpisů vydaných k jeho provedení.
(2) V zájmu svého zdraví a zdraví spoluobčanů je každý povinen
a) podrobit se v případech stanovených obecně závaznými předpisy zdravotnickým prohlídkám, vyšetřením a diagnostickým zkouškám, očkování, léčení přenosných nemocí nebo jiných nemocí společensky zvlášť závažných, izolaci, karanténním opatřením, zákazu výkonu zaměstnání nebo jiné činnosti, asanačním, dezinfekčním a jiným opatřením na ochranu před nákazou,
b) předložit ve stanovených případech lékařské potvrzení o bezinfekčnosti a sdělit okolnosti důležité v zájmu epidemiologického vyšetřování; osoba nemocná přenosnou nemocí je povinna označit lékaři na jeho výzvu zdroj nákazy a osoby, které mohla sama nakazit,
c) oznámit určité nemoci nebo jiné skutečnosti významné z hlediska zajištění léčebně preventivní péče,
d) poskytnout nebo zprostředkovat nezbytnou pomoc osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky závažné poruchy zdraví,
e) účastnit se zdravotnického školení a výcviku uloženého z důvodu obecného zájmu.

HLAVA DRUHÁ

Poslání společenských organizací
§ 10
(1) Revoluční odborové hnutí, Československý červený kříž, Československý svaz mládeže, Československý svaz tělesné výchovy a Svaz pro spolupráci s armádou vedou organizátorskou a výchovnou činností své členy ke zvyšování zdravotního uvědomění, ke zdravému způsobu života a k aktivní účasti na opatřeních v péči o zdraví lidu. Ostatní společenské organizace se podílejí na zdravotní výchově a na úkolech týkajících se zdraví lidu.
(2) Revoluční odborové hnutí se podílí též na řízení a kontrole péče o zdraví lidu.
(3) Československý červený kříž vychovává občany k účasti na plnění zdravotnických úkolů a jeho složky úzce spolupracují se zdravotnickými zařízeními.
(4) Úkoly týkající se zdraví lidu plní společenské organizace podle zásad dohodnutých s ministerstvem zdravotnictví.

TŘETÍ ČÁST

ZDRAVOTNICTVÍ

HLAVA PRVNÍ

Zdravotnické služby

Oddíl 1

Poskytování zdravotnických služeb
§ 11
(1) Stát poskytuje zdravotnické služby svými zařízeními v souladu se současnými poznatky lékařské vědy.
(2) Zdravotnické služby jsou poskytovány všem občanům Československé socialistické republiky bezplatně v rozsahu, za podmínek a ve zdravotnických zařízeních stanovených v tomto zákoně a v předpisech vydaných k jeho provedení.
(3) Ministerstvo zdravotnictví může stanovit, že výjimečně lze za poskytování některých zdravotnických služeb, které nejsou nezbytné, požadovat úhradu.
§ 12
(1) Zdravotnické služby poskytují zdravotnická zařízení, uspořádaná v jednotnou soustavu, na základě kolektivní spolupráce a účelné dělby práce při zachování jednoty odborné péče o zdraví člověka a osobní odpovědnosti za poskytovanou péči. V těchto zařízeních mohou vyšetřovací a léčebné výkony provádět jen oprávnění zdravotničtí pracovníci.
(2) Základem odborné péče jsou služby poskytované ve zdravotnických obvodech. Zdravotnické obvody jsou územní a na závodech závodní; v nich obvodní lékaři s kolektivem spolupracovníků poskytují obyvatelstvu (pracovníkům závodu) péči ve zdraví i v nemoci, sledují a ovlivňují jeho životní podmínky a dbají o zvyšování jeho zdravotního uvědomění.

Oddíl 2

Zdravotní výchova obyvatelstva
§ 13
Zdravotnická zařízení a jejich zdravotničtí pracovníci mají rozhodující úlohu při zdravotní výchově obyvatelstva, která se provádí v těsném sepětí s ostatní výchovnou činností.
§ 14
Úkoly ve zdravotní výchově obyvatelstva plní všechna zdravotnická zařízení a jejich zdravotničtí pracovníci v těsné spolupráci s rodinou, školou, hospodářskými a společenskými organizacemi jako nedílnou součást své každodenní činnosti.

Oddíl 3

Činnost na úseku hygieny a boje proti přenosným nemocem
§ 15
(1) Zdravotnická zařízení odborně vedou orgány a organizace i jednotlivé občany při vytváření a ochraně zdravých životních podmínek, napomáhají jim při plnění jejich úkolů a kontrolují jejich soustavné a jednotné provádění.
(2) Zdravotnická zařízení provádějí také zvláštní ochranná opatření proti přenosným nemocem.
§ 16
(1) Úkoly zdravotnických zařízení uvedené v § 15 plní jejich zdravotničtí pracovníci jako nedílnou součást své každodenní činnosti v rozsahu odpovídajícím jejich pracovní náplni.
(2) Obvodní lékaři s kolektivy svých spolupracovníků jsou též odbornými poradci a spolupracovníky místních národních výborů a závodů. Podle předpisů vydaných k provedení tohoto zákona mohou obvodní lékaři, popřípadě i další lékaři poskytující služby ve zdravotnických obvodech uložit opatření nutná k odstranění závady bezprostředně ohrožující lidské zdraví.
(3) Zvláštní odborné úkoly v otázkách vytváření a ochrany zdravých životních podmínek a v boji proti přenosným nemocem plní zařízení a orgány hygienické služby (§ 34, 71 a 75).

Oddíl 4

Léčebně preventivní péče
Obsah léčebně preventivní péče
§ 17
(1) Léčebně preventivní péče spočívá v péči o ochranu, navrácení a upevnění zdraví jednotlivců i kolektivů; je poskytována obyvatelstvu ve zdraví i v nemoci, v mateřství a při jiných stavech vyžadujících lékařskou pomoc.
(2) Léčebně preventivní péče zahrnuje veškerou ambulantní i ústavní péči včetně lázeňské péče, poskytování léků, léčebných a ortopedických pomůcek a jiných zdravotnických potřeb a dopravu nemocných.
§ 18
(1) Ambulantní péči, jejíž důležitou součástí je i návštěvní služba, obstarávají především polikliniky spolu s obvodními zdravotnickými středisky.
(2) Vyžaduje-li stav nemocného péči, kterou nelze poskytnout ambulantně, poskytne se mu péče ústavní, a to zpravidla v nemocnici, popřípadě v odborném léčebném ústavu.
§ 19
Lázeňská péče
(1) Lázeňská péče se poskytuje výběrově osobám, jejichž zdravotní stav ji vyžaduje; při výběru se přihlíží též k hlediskům společenské odůvodněnosti. Seznam nemocí, při nichž může být poskytnuta lázeňská péče, a délku léčebné doby stanoví ministerstvo zdravotnictví po projednání s Ústřední radou odborů. Další podmínky a způsob poskytování lázeňské péče pracovníkům a jejich rodinným příslušníkům určí ministerstvo zdravotnictví v dohodě s Ústřední radou odborů.
(2) Lázeňskou péči povolují orgány Revolučního odborového hnutí, orgány sociálního zabezpečení, popřípadě jiné orgány a organizace k tomu oprávněné, a to na základě lékařských návrhů a za součinnosti zdravotnických zařízení a orgánů. Lázeňskou péči o děti do 15 let a o osoby stižené nemocemi, jejichž seznam vydává ministerstvo zdravotnictví, povolují zdravotnické orgány a zařízení.
§ 20
Poskytování léků a zdravotnických potřeb
(1) Pokud nebyly nemocnému poskytnuty potřebné léky, léčebné a ortopedické pomůcky nebo jiné zdravotnické potřeby přímo při výkonu léčebně preventivní péče, vydá mu je na lékařský předpis lékárna nebo jiné zařízení k tomu určené.
(2) Předpisovat a vydávat se smějí jen takové léky, které jsou zařazeny do lékopisu anebo jejichž používání povolilo ministerstvo zdravotnictví.
(3) Lékopis obsahující ustanovení o druzích a vlastnostech léčiv a některých zdravotnických potřeb a o způsobu jejich přípravy, uskladnění, zkoušení a výdeje vydává ministerstvo zdravotnictví, které zároveň stanoví, která léčiva a zdravotnické potřeby a v jakém množství musí být v lékárnách a jiných zdravotnických zařízeních trvale v zásobě.
§ 21
Posudková činnost
(1) Nedílnou součástí léčebně preventivní péče je lékařská posudková činnost, jejímž předním úkolem je posuzování způsobilosti k práci. Tuto činnost vykonávají zpravidla ošetřující lékaři a odborné komise, a to podle směrnic vydaných ministerstvem zdravotnictví v úzké součinnosti s Ústřední radou odborů a Státním úřadem sociálního zabezpečení.
(2) Pro jiné účely, než jsou uvedeny v odstavci 1, se vykonává posudková činnost a vydávají osvědčení v rozsahu, který stanoví ministerstvo zdravotnictví.
(3) Posuzování způsobilosti k práci pro účely sociálního zabezpečení je upraveno zvláštními předpisy.
§ 22
Aktivní péče o zdraví obyvatelstva
(1) Zdravotnická zařízení pečují aktivně o zdraví obyvatelstva zejména prevencí nemocí, jejich včasným rozpoznáváním a účinným léčením; používají dispenzární metody práce, kterou se zabezpečuje aktivní péče především o děti a dorost, o ženy v souvislosti s mateřstvím, o osoby, které jsou vystaveny zvlášť nepříznivým vlivům pracovního prostředí, o osoby vykonávající činnosti, při nichž je nebezpečí šíření přenosných nemocí, a postupně o další skupiny obyvatelstva stanovené ministerstvem zdravotnictví.
(2) Každý je povinen podrobit se v rámci dispenzární péče nebo obecně prováděných preventivních akcí podle směrnic ministerstva zdravotnictví na vyzvání příslušných zdravotnických zařízení preventivním prohlídkám, vyšetřením a diagnostickým zkouškám, které nejsou spojeny s nebezpečím pro zdraví.
§ 23
Poučení a souhlas nemocného
(1) Lékař je povinen poučit vhodným způsobem nemocného, popřípadě členy jeho rodiny o povaze onemocnění a o potřebných výkonech tak, aby se mohli stát aktivními spolupracovníky při poskytování léčebně preventivní péče.
(2) Vyšetřovací a léčebné výkony se provádějí se souhlasem nemocného, nebo lze-li tento souhlas předpokládat. Odmítá-li nemocný přes náležité vysvětlení potřebnou péči, vyžádá si ošetřující lékař o tom písemné prohlášení (revers).
(3) Je-li neodkladné provedení vyšetřovacího nebo léčebného výkonu nezbytné k záchraně života nebo zdraví dítěte anebo osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům a odpírají-li rodiče nebo opatrovník souhlas, je ošetřující lékař oprávněn rozhodnout o provedení výkonu. Toto ustanovení se týká dětí, které nemohou vzhledem k své rozumové vyspělosti posoudit nezbytnost takového výkonu.
(4) Bez souhlasu nemocného je možno provádět vyšetřovací a léčebné výkony, a je-li toho podle povahy onemocnění třeba, převzít nemocného i do ústavní péče, jde-li o nemoci, u nichž lze uložit povinné léčení, nebo ohrožuje-li nemocný vzhledem ke svému zdravotnímu stavu své okolí anebo není-li možno vzhledem ke zdravotnímu stavu nemocného vyžádat si jeho souhlas. Jestliže nemocný stižený duševní poruchou ohrožuje sebe, lze jej též převzít do ústavní péče bez jeho souhlasu.
§ 24
Ústavní péče bez souhlasu nemocného
(1) Převzetí nemocného do ústavní péče bez jeho souhlasu je zdravotnické zařízení povinno oznámit svému nadřízenému národnímu výboru; zařízení, které nepodléhá národnímu výboru, je oznamuje krajskému národnímu výboru, v jehož obvodu má sídlo. Oznámení musí být podáno do 48 hodin po přijetí nebo potom, kdy byl bez souhlasu nemocného omezen jeho volný pohyb.
(2) Má-li národní výbor uvedený v odstavci 1 pochybnosti o nutnosti ústavní péče bez souhlasu nemocného, toto opatření po odborném posouzení přezkoumá a po projednání s místním (městským) národním výborem místa trvalého pobytu nemocného je potvrdí nebo zruší. Stejně postupuje, jestliže o přezkoumání požádají nemocný, osoby jemu blízké*) nebo opatrovník, popřípadě dají-li k tomu podnět zdravotnické zařízení, orgány Revolučního odborového hnutí nebo jiné společenské organizace.
(3) O přezkoumání opatření lze znovu žádat národní výbor, zlepší-li se zdravotní stav nemocného nebo uplyne-li lhůta k tomu účelu stanovená národním výborem. Pominou-li důvody další ústavní péče bez souhlasu nemocného, nemocný se propustí.
(4) Je-li někdo převzat do ústavní péče pro duševní poruchu, mohou osoby a orgány uvedené v odstavci 2 kdykoli navrhnout, aby rozhodnutí národního výboru podle tohoto odstavce bylo přezkoumáno soudem. Nový návrh na přezkoumání soudem lze podat až po uplynutí doby šesti měsíců od právní moci rozhodnutí soudu.
§ 25
Léčba prací
Léčbu prací organizují a vedou zdravotnická zařízení, která mohou k tomu účelu zřizovat vlastní dílny a jiná zařízení, popřípadě používat příležitostí poskytovaných průmyslovými a zemědělskými závody nebo jinými organizacemi. Výkonem práce při léčbě prací nevzniká pracovní poměr. Příjmů přitom docílených použije zdravotnické zařízení na úhradu zvýšených nákladů, zlepšení kulturní péče o nemocné a na úhradu odměn, a to podle směrnic vydaných ministerstvem zdravotnictví v dohodě s Ústřední radou odborů.
§ 26
Odběr krve a odnímání tkání a orgánů
(1) Pro potřeby léčebně preventivní péče a vědeckovýzkumné práce organizují a provádějí zdravotnická zařízení odběr krve a odnímání tkání a orgánů.
(2) Odběr krve a odnímání tkání a orgánů živým osobám mohou být provedeny jen se souhlasem dárce a nesmějí ohrožovat jeho zdravotní stav. Dárcům se zabezpečuje zvýšená péče o jejich zdraví.
Jiné výkony
§ 27
Sterilizace se smí provést jen se souhlasem nebo na vlastní žádost osoby, u níž má být sterilizace provedena, a to za podmínek stanovených ministerstvem zdravotnictví.
§ 28
(1) U osob zemřelých ve zdravotnických zařízeních se zpravidla provádí zdravotní pitva podle rozhodnutí vedoucího zařízení. O provedení zdravotní pitvy osob zemřelých mimo tato zařízení rozhoduje prohlížející lékař, popřípadě okresní hygienik
(2) Soudní pitva se provádí za podmínek stanovených zvláštními předpisy.
§ 29
Léčení v cizině
Občanům Československé socialistické republiky vyslaným do zahraničí československými úřady, orgány nebo organizacemi a jejich rodinným příslušníkům se hradí přiměřené náklady nutného léčení v cizině. Ostatním občanům může příslušný ústav národního zdraví poskytnout náhradu nutného léčení v cizině zpravidla do výše nákladů spojených s takovým léčením v tuzemsku.
§ 30
Léčebně preventivní péče o cizí státní příslušníky
Cizím státním příslušníkům, pokud jim nenáležejí bezplatné zdravotnické služby na základě mezistátních úmluv nebo podle zásady vzájemnosti, se poskytuje léčebně preventivní péče bezplatně jen tehdy, jestliže pracují v Československé socialistické republice v pracovním poměru nebo jako družstevníci, anebo požívají důchod československého sociálního zabezpečení a mají pobyt na území republiky, a to za podmínek, které stanoví předpisy vydané k provedení tohoto zákona. Tyto předpisy určí také podmínky a rozsah nároků cizích státních příslušníků na bezplatné zdravotnické služby při přechodném pobytu na území republiky.

HLAVA DRUHÁ

Jednotná zdravotnická soustava

Oddíl 1

Jednota soustavy
§ 31
Úkoly zdravotnictví obstarávají zdravotnická zařízení a další zdravotnické organizace uspořádané v jednotnou zdravotnickou soustavu. Tato soustava je organizována tak, aby jednotlivé služby na sebe účelně navazovaly a aby zařízení poskytující výše kvalifikované a specializované služby doplňovala činnost ostatních zařízení, odborně je vedla a dále vzdělávala jejich odborné pracovníky; tím se vytvářejí předpoklady pro jednotu a plynulost služeb a pro stálé zvyšování jejich úrovně.
§ 32
(1) Zdravotnické služby obstarávají zdravotnická zařízení, která se člení na
a) zařízení hygienické služby,
b) zařízení léčebně preventivní péče.
(2) Další zařízení a organizace jednotné zdravotnické soustavy jsou
a) zařízení pro výchovu a výuku a pro další vzdělávání zdravotnických pracovníků,
b) organizace pro zdravotnickou výrobu, pro zásobování léčivy a jinými zdravotnickými potřebami a pro jejich kontrolu,
c) vědeckovýzkumná a vývojová pracoviště na úseku zdravotnictví.
§ 33
(1) Zařízení a organizace jednotné zdravotnické soustavy jsou řízeny národními výbory s výjimkou těch zařízení a organizací, u nichž se výslovně stanoví, že budou řízeny ministerstvem zdravotnictví nebo Slovenskou národní radou; jsou to zejména vědeckovýzkumná a vývojová pracoviště, ústavy pro další vzdělávání zdravotnických pracovníků, lázeňské a zřídelní organizace, organizace pro výrobu léčiv a některých zdravotnických potřeb a organizace pro zásobování léčivy a jinými zdravotnickými potřebami.
(2) Zařízení řízená okresními a krajskými národními výbory se začleňují do ústavů národního zdraví podle zásad stanovených ministerstvem zdravotnictví. Ústav národního zdraví tvoří jednotný funkční, organizační a hospodářský celek. Zařízení a organizace řízené ústředními orgány mohou být rovněž účelně sdružovány, popřípadě mohou být pro ně vytvářeny útvary ke společnému obstarávání úkolů.

Oddíl 2

Druhy a úkoly zdravotnických zařízení
Zařízení hygienické služby
§ 34
(1) Specializované úkony hygienické a protiepidemické provádějí hygienické stanice; zejména připravují podklady pro opatření orgánů hygienické služby a podílejí se na jejich výkonu, odborně vedou ostatní zdravotnická zařízení a jejich zdravotnické pracovníky v jejich činnosti na úseku hygieny a boje proti přenosným nemocem a pomáhají jim.
(2) Typy hygienických stanic jsou odstupňovány podle funkce, velikosti a povahy spádového území a odborného vybavení.
Zařízení léčebně preventivní péče
§ 35
Nemocnice s poliklinikou a dalšími zařízeními ambulantní péče
(1) Základní celek zařízení léčebně preventivní péče, který poskytuje ambulantní i ústavní péči obyvatelstvu určitého území, popřípadě pracujícím určitého závodu, tvoří nemocnice s poliklinikou, s obvodními zdravotnickými středisky a s dalšími územními a závodními zařízeními ambulantní péče.
(2) Nemocnice s poliklinikou poskytuje obyvatelstvu svého spádového území nemocniční péči a odborné ambulantní služby; obvodní služby poskytuje zpravidla obyvatelstvu města a jeho blízkého okolí. Odborně vede léčebně preventivní činnost ve svém spádovém území. Typy nemocnice s poliklinikou jsou odstupňovány podle funkce, velikosti a povahy spádového území a odborného vybavení.
(3) Další územní polikliniky mimo sídlo nemocnice a závodní polikliniky poskytují pro určené obvody obvodní služby a pro celé spádové území polikliniky další odborné ambulantní služby.
(4) Obvodní zdravotnická střediska jsou zařízení, která poskytují obvodní služby obyvatelstvu na venkově, popřípadě v okrajových částech měst, a na závodech, pokud nejsou tyto služby zajištěny poliklinikou. V odlehlých nebo komunikačně nesnadněji dostupných místech lze zřizovat vysunutá pracoviště obvodního zdravotnického střediska, a to lékařské stanice, dětské poradny a ženské poradny; lékařské stanice mohou být zřizovány i na závodech.
§ 36
Odborné léčebné ústavy
(1) Léčebně preventivní péči osobám s poruchami zdraví, které mají vleklý průběh a potřebují zvláštní odbornou péči s výrazným rehabilitačním zaměřením, poskytují odborné léčebné ústavy specializované zpravidla podle druhu nemocí. Jejich péče navazuje na péči nemocnic s poliklinikami.
(2) Odbornými léčebnými ústavy jsou léčebny tuberkulózy a respiračních nemocí, psychiatrické léčebny, rehabilitační ústavy a další léčebny, ozdravovny a noční sanatoria.
(3) Lázeňskými léčebnami jsou odborné léčebné ústavy, které využívají při poskytování léčebně preventivní péče především přírodních léčivých zdrojů nebo klimatických podmínek. K vyšetřovacím a léčebným účelům ambulantní lázeňské péče a k poskytování některých dalších odborných služeb může být v lázeňském místě zřízena lázeňská poliklinika.
(4) Ozdravovny poskytují ústavní péči osobám v rekonvalescenci nebo osobám ohroženým na zdraví.
(5) Noční sanatoria poskytují práce schopným osobám s ohroženým nebo narušeným zdravím potřebnou péči mimo jejich pracovní dobu.
§ 37
Lékárny
(1) Lékárnám je vyhrazena příprava a výdej léků; při poskytování léčebně preventivní péče v ambulantních a ústavních zařízeních mohou vydávat léky i tato zařízení. Léčiva, kterých se užívá též k jiným účelům než k přípravě léků, smějí být k takovým účelům vydávána mimo lékárny jen za podmínek stanovených ministerstvem zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány.
(2) Lékárny a další zdravotnická zařízení k tomu určená vydávají také zdravotnické potřeby; některá z nich též zhotovují a opravují určité druhy zdravotnických potřeb.
§ 38
Zvláštní dětská zařízení
K zařízením léčebně preventivní péče se přiřazují kojenecké ústavy, dětské domovy a jesle, pečující o všestranný rozvoj dětí ve věku do tří let.

Oddíl 3

Zřizování a provoz zdravotnických zařízení
§ 39
(1) Zdravotnická zařízení zřizují národní výbory s výjimkou těch zařízení, která řídí ministerstvo zdravotnictví nebo Slovenská národní rada.
(2) Zařízení řízená národními výbory jsou povinna v mezích spádových území stanovených podle jednotných celostátních zásad (§ 70) poskytovat potřebné služby i obyvatelům okolních okresů nebo krajů.
(3) Zdravotnické obvody vymezují a jejich sídlo stanoví podle jednotných celostátních zásad okresní národní výbory ve spolupráci s místními národními výbory, a jde-li o obvody závodní, ve spolupráci s odborovými orgány.
§ 40
Podniky a jiné organizace jsou povinny budovat ze svých prostředků v rámci jednotné sítě zdravotnických zařízení a podle stanovených typů závodní zdravotnická zařízení. Jsou také povinny hradit náklady na údržbu a některé náklady na provoz těchto zařízení. Bližší podmínky a rozsah nákladů stanoví předpisy vydané k provedení tohoto zákona.
§ 41
Zařízení pro první pomoc, lůžkové ošetřovny a jiná pomocná zařízení, která doplňují péči poskytovanou ve zdravotnických zařízeních, zřizují a provozují zpravidla ze svých prostředků podniky a jiné organizace. Jsou povinny přitom postupovat podle směrnic, které vydávají příslušné ústřední orgány v dohodě s ministerstvem zdravotnictví a s Ústřední radou odborů.
§ 42
(1) Zdravotnická zařízení se zřizují, spravují, provozují a ruší podle jednotných celostátních zásad stanovených ministerstvem zdravotnictví pro uspořádání a rozvoj sítě zdravotnických zařízení, pro organizaci a provoz těchto zařízení, pro jejich typy a označení, funkční náplň, členění, normativy a standardy jejich vybavení (§ 70).
(2) Ministerstvo zdravotnictví je oprávněno zakázat zřízení, stavbu nebo provoz zdravotnického zařízení, jež by bylo v rozporu s těmito zásadami.

HLAVA TŘETÍ

Přírodní léčebné lázně a přírodní léčivé zdroje
§ 43
Přírodní léčebné lázně
(1) Přírodní léčebné lázně využívají pro účely lázeňské péče především přírodních léčivých zdrojů, popřípadě klimatických podmínek.
(2) Přírodním léčebným lázním se poskytuje zvláštní ochrana a vytvářejí se příznivé podmínky pro jejich rozvoj.
§ 44
Lázeňské místo
(1) Území, kde jsou nebo mají být zřízeny přírodní léčebné lázně, prohlásí vláda na návrh ministra zdravotnictví za lázeňské místo.
(2) Národní výbory v lázeňských místech pečují o ochranu a o rozvoj lázní, o stálé zdokonalování všech zařízení sloužících provozu lázní a potřebám jejich návštěvníků, o kulturní rozkvět, zajištění klidu, dokonalé zásobování a rozvoj lázeňských služeb, jakož i o všestranně příznivé podmínky lázeňského prostředí.
Lázeňské statuty a opatření k ochraně lázní
§ 45
(1) Pro lázeňská místa se vydávají lázeňské statuty. V lázeňském statutu se blíže vymezí rozsah lázeňského území a stanoví se v něm i potřebná ochranná opatření v lázeňském místě a podmínky zajišťující řádné provádění lázeňské péče; zejména se v něm určí opatření souvisící s výstavbou a rozvojem lázeňského místa a stanoví, která činnost a jakým způsobem se v lázeňském místě omezuje, popřípadě zakazuje, a jaká zařízení se v něm nesmějí zřizovat.
(2) Je-li toho k ochraně přírodních léčebných lázní třeba, stanoví se i mimo lázeňské místo další ochranná opatření k zamezení činnosti škodlivé přírodním léčebným lázním; ochranným opatřením je také stanovení ochranných pásem kolem lázeňského místa, v nichž se omezí nebo zakáže taková škodlivá činnost.
§ 46
(1) Pro významná lázeňská místa a pro lázeňská místa, při jejichž ochraně by byly dotčeny důležité hospodářské zájmy, vydá lázeňské statuty a stanoví ochranná pásma a jiná ochranná opatření vláda na návrh ministra zdravotnictví. Pro ostatní lázeňská místa vydají lázeňské statuty a stanoví ochranná pásma a jiná ochranná opatření příslušné krajské národní výbory na základě závazného posudku Inspektorátu lázní a zřídel (§ 72).
(2) Aby se zabránilo škodám, které by mohly přírodním léčebným lázním vzniknout před vydáním lázeňského statutu a stanovením ochranných pásem nebo jiných ochranných opatření, může Inspektorát lázní a zřídel stanovit nezbytná opatření prozatímní.
Přírodní léčivé zdroje a opatření k jejich ochraně
§ 47
Za přírodní léčivé zdroje lze prohlásit zdroje přirozeně se vyskytujících vod, plynů a emanací, jakož i ložiska přirozeně se vyskytujících rašelin, slatin, bahen a jiných zemin, pokud příznivě působí na lidské zdraví, takže jich je možno používat k léčebným účelům. Přírodní zdroj prohlašuje za léčivý ministerstvo zdravotnictví, které též rozhoduje o jeho využití.
§ 48
(1) K ochraně přírodních léčivých zdrojů se stanoví ochranná pásma, v nichž se zakáže nebo omezí hospodářská nebo jiná činnost, která může nepříznivě ovlivnit přírodní léčivý zdroj.
(2) Je-li toho třeba, stanoví se k ochraně přírodních léčivých zdrojů jednotlivá ochranná opatření i mimo ochranná pásma.
(3) Pro stanovení ochranných pásem, jiných ochranných opatření a nezbytných prozatímních opatření na ochranu přírodních léčivých zdrojů platí obdobně ustanovení § 45 a 46. Inspektorát lázní a zřídel může stanovit nezbytná prozatímní ochranná opatření také v mezidobí, než bude přírodní zdroj prohlášen za léčivý.
§ 49
Minerální vody stolní
Ustanovení § 47 a 48 o přírodních léčivých zdrojích platí přiměřeně i o zdrojích přirozeně se vyskytujících minerálních vod stolních.
§ 50
Povinnosti orgánů a organizací
(1) Před schválením územních plánů, vydáním územních rozhodnutí a schválením dokumentace staveb dotýkajících se lázeňského místa nebo ochranného pásma (§ 45 a 48) musí si příslušné orgány a organizace vyžádat závazný posudek Inspektorátu lázní a zřídel; nebyl-li tento posudek vyžádán nebo nebyly-li splněny podmínky v posudku stanovené, nesmí příslušné orgány uvedené plány a stavby schválit.
(2) V zájmu ochrany přírodních léčebných lázní a přírodních léčivých zdrojů jsou orgány a organizace povinny
a) umožnit pověřeným pracovníkům Inspektorátu lázní a zřídel vstup na nemovitosti a do objektů a zařízení k provádění potřebného průzkumu nebo dozoru a odběr potřebného množství vzorků pro konaná šetření,
b) předkládat těmto pracovníkům doklady a sdělovat jim údaje potřebné pro výkon dozoru,
c) odstraňovat zjištěné závady.
§ 51
Lázeňská území a ochranná pásma se na návrh Inspektorátu lázní a zřídel vyznačují v evidenci vedené orgány Ústřední správy geodézie a kartografie.

HLAVA ČTVRTÁ

Pracovníci ve zdravotnictví

Oddíl 1

Způsobilost a poslání
§ 52
Úkoly pracovníků ve zdravotnictví
Úkoly zdravotnictví plní v soudružské spolupráci a podle zásad účelné dělby práce zdravotničtí pracovníci a ostatní pracovníci ve zdravotnictví.
Podmínky pro výkon zdravotnických povolání
§ 53
(1) Zdravotnickými pracovníky jsou osoby, které získaly způsobilost k výkonu zdravotnického povolání ukončením studia a složením předepsaných zkoušek na území československého státu. Tuto způsobilost získávají
a) lékaři na lékařské fakultě a farmaceuti na farmaceutické fakultě,
b) ostatní zdravotničtí pracovníci na zdravotnické škole nebo odborným školením.
Zdravotnickými pracovníky jsou též dentisté, kteří získali způsobilost k výkonu svého povolání před účinností tohoto zákona.
(2) Způsobilost zdravotnických pracovníků k výkonu povolání, kterou získali podle dosavadních předpisů, zůstává nedotčena.
(3) Ministerstvo zdravotnictví může povolit výkon zdravotnického povolání cizinci nebo tomu, kdo nabyl odborné způsobilosti v cizině, je-li podle svého vzdělání a praktických zkušeností způsobilý k tomuto povolání; povolení může být vázáno na úspěšný výkon zkoušky.
§ 54
(1) Obory zdravotnických pracovníků v jednotlivých kategoriích, jejich pracovní náplň a bližší podmínky pro výkon zdravotnického povolání určuje ministerstvo zdravotnictví v souladu s potřebami rozvoje socialistického zdravotnictví. Ministerstvo zdravotnictví také stanoví kvalifikační předpoklady pro výkon funkcí ve zdravotnictví.
(2) V závažných případech, zejména při hrubých závadách ve výkonu zdravotnického povolání, může ministerstvo zdravotnictví zakázat dočasně nebo natrvalo výkon tohoto povolání.
§ 55
Povinnosti pracovníků ve zdravotnictví
(1) Zdravotničtí pracovníci jsou povinni vykonávat zdravotnické povolání svědomitě, poctivě, s hluboce lidským vztahem k občanům a s vědomím odpovědnosti ke společnosti.
(2) Každý zdravotnický pracovník je povinen zejména
a) vykonávat své povolání v rozsahu a způsobem, pro něž zásady určuje ministerstvo zdravotnictví,
b) převzít a řádně plnit i mimořádné zdravotnické úkoly uložené mu dočasně v důležitém obecném zájmu,
c) při výkonu zdravotnického povolání se dále soustavně vzdělávat, účastnit se na vyzvání příslušných orgánů školení a podílet se na výchově a vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví,
d) poskytovat neprodleně první pomoc každému, jestliže by bez této pomoci byl ohrožen jeho život nebo vážně ohroženo zdraví a není-li pomoc včas dosažitelná obvyklým způsobem, a zajistit mu podle potřeby další odbornou péči,
e) zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dověděl v souvislosti s výkonem svého povolání, s výjimkou případů, kdy skutečnost sděluje se souhlasem ošetřované osoby nebo kdy byl této povinnosti zproštěn nadřízeným orgánem v důležitém státním zájmu; povinnost oznamovat určité skutečnosti, uložená zdravotnickým pracovníkům zvláštními předpisy, není tím dotčena,
f) podílet se výchovou obyvatelstva na úkolech socialistické společnosti v péči o zdraví lidu.
(3) Povinnosti uvedené v odstavci 2 písm. d) a e) se vztahují i na zdravotnické pracovníky, kteří nevykonávají zdravotnické povolání.
(4) Ostatní pracovníci ve zdravotnictví jsou povinni kromě dalšího vzdělávání ve svém oboru osvojit si i zdravotnické znalosti v rozsahu potřebném pro výkon své práce.
§ 56
Péče národních výborů o zdravotnické pracovníky
Národní výbory, především místní (městské) a okresní, mají usnadňovat zdravotnickým pracovníkům plnění jejich odpovědného poslání tím, že pro ně vytvářejí příznivé životní podmínky v místech výkonu jejich povolání; zejména jsou povinny pečovat o zajištění jejich vhodného ubytování.

Oddíl 2

Výchova, výuka a další vzdělávání
§ 57
(1) Ústřední ideové a pedagogické řízení a kontrola výchovy a vzdělávání na lékařských a farmaceutických fakultách přísluší ministerstvu školství a kultury, které přitom v otázkách výchovy a výuky těsně spolupracuje s ministerstvem zdravotnictví.
(2) Ministerstvo zdravotnictví vykonává podle zásad stanovených ministerstvem školství a kultury ústřední ideové a pedagogické řízení zdravotnických škol a určuje síť těchto škol. Tím není dotčena působnost ministerstva školství a kultury, pokud jde o ústřední kontrolu nad uplatňováním těchto zásad a o ústřední odborný dozor nad vyučováním všeobecně vzdělávacím předmětům na zdravotnických školách.
§ 58
(1) Péče o další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví je důležitým úkolem všech vedoucích pracovníků ve zdravotnických zařízeních a orgánech.
(2) Další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, zahrnující jejich odbornou praxi na základních pracovištích, specializační průpravu a jiné způsoby dalšího vzdělávání, řídí ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem školství a kultury; určuje zejména organizaci, formu a způsob dalšího vzdělávání, obory, v nichž se provádí specializační průprava, a rozsah potřebných znalostí.
§ 59
(1) Pro další vzdělávání zdravotnických pracovníků se zřizují ústavy, jejichž posláním je pedagogická, metodická a vědeckovýzkumná činnost. Tyto ústavy zajišťují též další vzdělávání jiných odborných pracovníků v rozsahu potřebném pro výkon jejich práce ve zdravotnictví.
(2) K zabezpečení vysoké úrovně dalšího vzdělávání lékařů a farmaceutů plynule navazujícího na jejich vysokoškolskou průpravu stanoví vláda statutem organizaci a úkoly ústavů (institutů) pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů; přitom zejména stanoví, že ústavy (instituty) mají některá oprávnění a povinnosti, které jinak příslušejí vysokým školám.
(3) Statut ústavů určených pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků vydává ministerstvo zdravotnictví.
§ 60
Výukovými základnami lékařských a farmaceutických fakult a ústavů pro další vzdělávání zdravotnických pracovníků jsou vysoce kvalifikovaná pracoviště zdravotnických zařízení. Ministerstvo zdravotnictví určuje tato pracoviště, napomáhá jejich rozvoji a ustanovuje a odvolává jejich vedoucí pracovníky; taková pracoviště se označují jako kliniky. Jde-li o pracoviště sloužící výuce na lékařských a farmaceutických fakultách, postupuje ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem školství a kultury.

HLAVA PÁTÁ

Materiální zabezpečení zdravotnických služeb
§ 61
(1) Výroba a dovoz léčiv, lékařských přístrojů a nástrojů, zřídelních výrobků a jiných zdravotnických potřeb i zásobování jimi jsou plánovány a řízeny v souladu se soudobými poznatky vědy a techniky a potřebami zdravotnictví, aby bylo zaručeno materiální vybavení zdravotnických zařízení umožňující vysokou úroveň zdravotnických služeb.
(2) Plnění úkolů stanovených v odstavci 1 zabezpečuje ministerstvo zdravotnictví bezprostředně u organizací v oboru své působnosti; u organizací v oboru působnosti jiných ústředních orgánů je zabezpečuje tím, že se podílí na vypracování jejich výrobního programu a na stanovení plánu výzkumu a určuje jednotlivé druhy a typy výrobků pro výrobu a dovoz a pro odbyt výrobků zdravotnické techniky.
§ 62
(1) Vyrábět a dovážet lze jen ty druhy léčiv a zdravotnických potřeb, které byly schváleny ministerstvem zdravotnictví.
(2) Léčiva a zdravotnické potřeby smějí být vyráběny, uchovávány a dopravovány s označením, ve složení, v dávkování, v úpravě, v balení a za dalších podmínek stanovených v lékopisu a technických normách, popřípadě při povolení jejich výroby nebo dovozu. K výrobě hromadně vyráběných léčivých přípravků jsou oprávněny jen organizace, kterým to povolí ministerstvo zdravotnictví.
§ 63
(1) Výrobci, odběratelé výrobků z dovozu, zásobovací organizace a lékárny jsou povinni zajistit soustavnou kontrolu jakosti, označení, složení, dávkování a úpravy léčiv a zdravotnických potřeb podle předpisů vydaných k provedení tohoto zákona, popřípadě podle zvláštních předpisů.
(2) Vrcholnou odbornou kontrolu léčiv a některých zdravotnických potřeb provádějí státní ústavy pro kontrolu léčiv, popřípadě jiné orgány pověřené k tomu ministerstvem zdravotnictví.

ČTVRTÁ ČÁST

ÚKOLY VĚDY A VÝZKUMU V PÉČI O ZDRAVÍ LIDU
§ 64
Orgány, které řídí a koordinují rozvoj vědy a techniky a její uplatnění v praxi, i pracovníci všech oborů vědeckovýzkumné činnosti jsou povinni plnit své úkoly v souladu s poznatky lékařské vědy, a tím zabezpečovat, aby rozvoj vědy a techniky všestranně přispíval ke zvyšování úrovně zdraví lidu.
§ 65
Orgány, které řídí a koordinují vědeckovýzkumnou činnost v oboru lékařské vědy a péče o zdraví lidu, jsou povinny dbát, aby se tato činnost soustřeďovala především na řešení naléhavých problémů vyplývajících z rozboru zdravotního stavu obyvatelstva, na získávání poznatků o organismu a prostředí člověka se zaměřením na prevenci a léčení společensky nejzávažnějších nemocí, na rozvíjení tělesných a duševních schopností člověka a na prodlužování jeho aktivního věku a aby byla účelná a hospodárná; jsou také povinny rozvoj této činnosti jednotně plánovat, řídit, koordinovat a hodnotit.
§ 66
(1) Pro plnění úkolů ministerstva zdravotnictví v péči o rozvoj lékařské vědy a o výzkumnou činnost v oboru zdravotnictví je zřízena vědecká rada. Členy vědecké rady jmenuje ministr zdravotnictví z čelných představitelů lékařské vědy, vynikajících odborníků jiných oborů a pracovníků z praxe.
(2) Hlavní úkoly vědecké rady ministerstva zdravotnictví jsou:
a) připravovat vědecké podklady pro celostátní řízení zdravotnické politiky,
b) navrhovat úkoly plánu vědeckovýzkumné činnosti v oboru lékařské vědy a péče o zdraví lidu,
c) pečovat o rozvoj a účelné zaměření zdravotnického tisku a schvalovat ediční plán v oboru zdravotnické literatury a tematiku zdravotnických filmů,
d) pečovat o rozvoj Československé společnosti Jana Evangelisty Purkyně,
e) navrhovat klinické zkoušení léčiv a doporučovat jejich výrobu a uvádění do oběhu,
f) pečovat o koordinaci a rozvoj mezinárodních styků a účelnou mezinárodní dělbu práce na úseku vědeckovýzkumné činnosti v oboru lékařské vědy a péče o zdraví lidu.
(3) Statut vědecké rady ministerstva zdravotnictví schvaluje vláda.
§ 67
Ministerstvo zdravotnictví se při zabezpečování vědecké úrovně řízení zdravotnictví a při zvyšování odborné a ideové úrovně zdravotnických pracovníků opírá též o Československou společnost Jana Evangelisty Purkyně.

PÁTÁ ČÁST

ŘÍZENÍ PÉČE O ZDRAVÍ LIDU A ROZHODOVÁNÍ PŘI VÝKONU ZDRAVOTNICKÝCH SLUŽEB

HLAVA PRVNÍ

Řízení péče o zdraví lidu
§ 68
Ústřední orgány
(1) Ministerstva a ostatní ústřední orgány jsou povinny uskutečňovat v oboru své působnosti opatření k upevnění a rozvíjení zdraví lidu podle první části tohoto zákona jako nedílnou součást řízení hospodářství a kultury.
(2) Ústřední orgány zejména
a) stanoví při plánování rozvoje odvětví jmenovité úkoly v péči o zdraví lidu, rozhodují o opatřeních v péči o zdraví lidu, která vyžadují úpravu plánu nebo rozpočtu přesahující možnosti organizací jimi řízených, pravidelně projednávají zabezpečování této péče a vedou podřízené organizace k tomu, aby iniciativně činily opatření k vytváření a ochraně zdravých životních podmínek,
b) kontrolují, jak organizace plní své povinnosti při vytváření a ochraně zdravých životních podmínek, a volají je k odpovědnosti pro neplnění úkolů v péči o zdraví lidu.
Ministerstvo zdravotnictví
§ 69
Ministerstvo zdravotnictví řeší v souladu s výsledky vědeckého poznání a s potřebami společnosti zásadní celostátní otázky zdravotnické politiky, stanoví koncepci a vytyčuje hlavní směry rozvoje zdravotnictví a dbá o jejich zabezpečování v plánu rozvoje národního hospodářství. Pečuje za pomoci své vědecké rady o rozvoj lékařské vědy a o výzkumnou činnost v oboru zdravotnictví; zabezpečuje pohotové převádění výsledků vědy do praxe tak, aby zdravotnické služby byly poskytovány na nejvyšší dosažitelné úrovni.
§ 70
(1) K zabezpečení jednotného odborného vedení péče o zdraví lidu i zdravotnictví a k řešení otázek vyžadujících jednotné celostátní úpravy ministerstvo zdravotnictví zejména
a) odborně řídí zdravotní výchovu obyvatelstva,
b) odborně usměrňuje péči o zdraví lidu, zejména o vytváření a ochranu zdravých životních podmínek ve všech odvětvích, a za tím účelem stanoví závazné zdravotnické požadavky, které mají ostatní ústřední orgány zabezpečovat při své řídící činnosti,
c) jednotně řídí zdravotnictví a za tím účelem vydává závazné zásady a pokyny pro organizaci a výkon zdravotnických služeb a vykonává dozor nad úrovní těchto služeb; přitom zajišťuje, aby vedoucí pracovníci se opírali o soustavné sledování a rozbor vývoje zdravotního stavu obyvatelstva i údajů a ukazatelů o zdravotnických službách,
d) řídí výchovu a výuku středních a nižších zdravotnických pracovníků, spolupracuje s ministerstvem školství a kultury v otázkách výchovy a výuky lékařů a farmaceutů, podílí se na umísťování absolventů lékařských a farmaceutických fakult, řídí umísťování absolventů zdravotnických škol a další vzdělávání zdravotnických pracovníků,
e) vydává podle zásad schválených vládou, popřípadě Státní komisí pro finance, ceny a mzdy pokyny k provádění mzdové politiky ve zdravotnictví,
f) schvaluje typové projekty pro výstavbu zdravotnických zařízení, jakož i investiční úkoly a projekty, které si vyhradí,
g) zabezpečuje jednotné řízení přípravy zdravotnictví k obraně státu,
h) pečuje o zdravotnickou spolupráci s jinými státy, zejména se zeměmi socialistické soustavy.
(2) Ministerstvu zdravotnictví přísluší vrcholný odborný dozor nad zdravotnickými službami v jiných odvětvích a jejich odborné vedení.
(3) Ministerstvo zdravotnictví vykonává svou pravomoc v úzké součinnosti s krajskými národními výbory.
(4) Ministerstvu zdravotnictví pomáhají při plnění jeho úkolů vědeckovýzkumná a vývojová pracoviště, ústavy pro další vzdělávání zdravotnických pracovníků a odborné poradní sbory.
§ 71
(1) K odbornému usměrňování péče o vytváření a ochranu zdravých životních podmínek je ustanoven v ministerstvu zdravotnictví jako orgán hygienické služby hlavní hygienik Československé socialistické republiky, kterého na návrh ministra zdravotnictví jmenuje a odvolává vláda. Zástupcem hlavního hygienika Československé socialistické republiky je hlavní hygienik pro Slovensko, kterého jmenuje a odvolává na návrh pověřence Slovenské národní rady pro zdravotnictví a po vyjádření hlavního hygienika Československé socialistické republiky předsednictvo Slovenské národní rady. Ministr zdravotnictví může jmenovat další zástupce hlavního hygienika Československé socialistické republiky.
(2) Hlavnímu hygienikovi Československé socialistické republiky náleží
a) vydávat obecně závazné směrnice k uskutečnění hygienických a epidemiologických zásad,
b) spolupracovat s ústředními orgány i se společenskými organizacemi na zajišťování jejich úkolů při vytváření a ochraně zdravých životních podmínek, vyžadovat na nich, aby v rámci své působnosti prováděly účinná opatření ke zvyšování hygienické úrovně odvětví, a dozírat, jak plní tyto své úkoly,
c) podávat závazné posudky podle § 4; dávat souhlas k výrobě, dovozu a použití sér, očkovacích látek a biologických diagnostických přípravků,
d) vykonávat nebo zajišťovat dozor v závodech a zařízeních, u nichž je to třeba s ohledem na jejich význam nebo způsob provozu, a dávat závazné pokyny k odstranění zjištěných závad v takových závodech,
e) řídit, popřípadě provádět opatření proti vzniku a šíření přenosných nemocí a nemocí z povolání, která mají být prováděna celostátně nebo na území několika krajů, a stanovit mimořádná opatření při epidemii,
f) řídit a pokud je to třeba i provádět opatření ke zdravotnické ochraně státních hranic.
(3) Hlavní hygienik Československé socialistické republiky řídí v zásadních otázkách činnost nižších orgánů hygienické služby, kontroluje je, pomáhá jim při zajišťování odborné úrovně práce a dává jim příkazy a pokyny ve věcech celostátního dosahu.
§ 72
(1) K zajištění celostátního dozoru na opatření k ochraně přírodních léčebných lázní a přírodních léčivých zdrojů a na jejich využití je zřízen v ministerstvu zdravotnictví Inspektorát lázní a zřídel; v pověřenectvu Slovenské národní rady pro zdravotnictví může být zřízen Inspektorát lázní a zřídel pro Slovensko. Inspektorátu lázní a zřídel náleží zejména
a) sledovat hydrologické, klimatické, geologické a vegetační poměry z hlediska potřeb rozvoje lázeňství a připravovat opatření potřebná k ochraně přírodních léčebných lázní a přírodních léčivých zdrojů,
b) vykonávat dozor na dodržování lázeňských statutů a opatření k ochraně přírodních léčebných lázní a přírodních léčivých zdrojů,
c) provádět šetření a podávat návrhy nebo závazné posudky při prohlašování míst za lázeňská, při prohlašování přírodních zdrojů za léčivé, při vypracování lázeňských statutů, při určování ochranných pásem a jiných ochranných opatření, před schválením územních plánů, vydáním územních rozhodnutí a schválením projektů týkajících se lázeňského místa nebo ochranného pásma,
d) připravovat vymezení ochranných pásem a stanovit nezbytná prozatímní opatření.
(2) Pracovníci Inspektorátu lázní a zřídel postupují při plnění svých úkolů v organizacích podléhajících vrchnímu dozoru státní báňské správy v úzké součinnosti s jejími orgány.
§ 73
Slovenská národní rada
Slovenská národní rada se účastní na provádění tohoto zákona. Působnost Slovenské národní rady a jejích orgánů při plnění úkolů vyplývajících z tohoto zákona upraví zákon Slovenské národní rady.
Národní výbory
§ 74
(1) Národní výbory ve svých územních obvodech řídí podle předpisů o národních výborech a podle tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných péči o zdraví lidu a uskutečňují opatření ke stálému rozvoji této péče ve všech odvětvích národního hospodářství a kultury.
(2) Národní výbory se při plnění svých úkolů uvedených v předchozím odstavci řídí též zásadními směrnicemi a pokyny ministerstva zdravotnictví, aby potřeby obyvatelstva v obvodu jejich působnosti byly zabezpečovány v souladu s celostátními zájmy; úkoly plní za pomoci zdravotnických zařízení, jež řídí, odborníků a odborných poradních sborů a za účasti pracujících.
§ 75
(1) K odbornému usměrňování péče o vytváření a ochranu zdravých životních podmínek jsou v okresních a krajských národních výborech ustanoveni jako orgány hygienické služby okresní a krajští hygienici.
(2) Okresnímu hygienikovi náleží
a) spolupracovat s ostatními orgány a složkami národního výboru a se složkami hospodářských a kulturních organizací na jejich úkolech při vytváření a ochraně zdravých životních podmínek a dozírat, jak jednotlivá odvětví a organizace plní v rámci své působnosti tyto úkoly,
b) podávat závazné posudky podle § 4,
c) řídit, provádět a zajišťovat hygienický dozor a dávat závazné pokyny k odstranění zjištěných závad, včetně zákazu určité činnosti a příkazu ke zničení zdravotně závadných poživatin a jiných výrobků nebo k jejich použití pro jiné účely,
d) řídit a pokud je to třeba i provádět a zajišťovat opatření proti vzniku a šíření přenosných nemocí a nemocí z povolání a stanovit mimořádná opatření při epidemii,
e) řídit a pokud je to třeba i provádět a zajišťovat opatření ke zdravotnické ochraně státních hranic.
(3) Krajský hygienik plní úkoly uvedené v odstavci 2 ve věcech přesahujících okresní význam nebo v případech, jejichž posouzení není možno zajistit v okresu.
(4) Krajský hygienik řídí a kontroluje činnost okresních hygieniků, pomáhá jim při zajišťování odborné úrovně práce a dává jim příkazy a pokyny ve věcech krajského dosahu.
§ 76
Zvláštní oprávnění orgánů a pracovníků
(1) Orgány hygienické služby a pracovníci Inspektorátu lázní a zřídel jsou oprávněni při plnění svých úkolů vstupovat do všech závodů, zařízení a objektů, odebírat v potřebném množství a rozsahu vzorky pro vyšetřování a požadovat potřebné doklady a údaje.
(2) Ustanovení odstavce 1 se vztahuje i na odborné pracovníky pověřené hlavním hygienikem Československé socialistické republiky výkonem oprávnění uvedených v § 71 odst. 2 písm. d) až f), na odborné pracovníky hygienických stanic pověřené krajskými a okresními národními výbory výkonem oprávnění uvedených v § 75 odst. 2 písm. c) až e) a na obvodní lékaře, popřípadě i další lékaře, pokud plní úkoly uvedené v § 16 odst. 2.

HLAVA DRUHÁ

Rozhodování při výkonu zdravotnických služeb
§ 77
(1) Zdravotnická zařízení nebo komise k tomu určené podle předpisů vydaných k provedení tohoto zákona jsou oprávněny v rámci své působnosti rozhodovat o právech a povinnostech občanů, které vznikají podle tohoto zákona v souvislosti s poskytováním zdravotnických služeb.
(2) Má-li občan za to, že rozhodnutí nebo opatření učiněné v souvislosti s poskytováním zdravotnických služeb včetně rozhodnutí nebo opatření učiněného v posudkové činnosti je nesprávné, může podat návrh na přezkoumání vedoucímu zdravotnického zařízení. Návrh na přezkoumání může podat též příslušný orgán Revolučního odborového hnutí, výrobního družstva nebo jednotného zemědělského družstva. Nevyhoví-li vedoucí zdravotnického zařízení návrhu, předloží jej jako odvolání odvolacímu orgánu; jde-li o zařízení začleněné do ústavu národního zdraví, předkládá vedoucí zařízení odvolání prostřednictvím ředitele tohoto ústavu, který mu může též sám vyhovět.
(3) O odvolání proti rozhodnutí, jímž bylo odmítnuto přijetí dítěte do územních jeslí, rozhoduje příslušný místní (městský) národní výbor po projednání s ředitelem okresního ústavu národního zdraví. O odvolání proti rozhodnutí nebo opatření ústavu národního zdraví rozhoduje národní výbor, který tento ústav řídí. O odvoláních proti rozhodnutím nebo opatřením zařízení řízených ústředními orgány rozhodují tyto orgány.
(4) Návrh na přezkoumání podle odstavce 2 může občan podat do 15 dnů, ve věcech dočasné pracovní neschopnosti do tří dnů ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí nebo opatření sděleno nebo doručeno.
(5) Jinak platí o rozhodování při výkonu zdravotnických služeb ustanovení o správním řízení.
(6) Pro posouzení případů, v nichž vznikly pochybnosti, zda byl při výkonu zdravotnických služeb dodržen správný postup, popřípadě zda bylo ublíženo na zdraví, se zřizují u krajských národních výborů a u ministerstva zdravotnictví znalecké komise. Podrobnosti stanoví předpisy vydané k provedení tohoto zákona.

ŠESTÁ ČÁST

SPOLEČNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 78
(1) Náhradu nákladů a škod vzniklých plněním povinností v péči o zdraví lidu, zejména prováděním nařízených hygienických a protiepidemických opatření a opatření k ochraně přírodních léčebných lázní a přírodních léčivých zdrojů nebo odběrem vzorků k těmto účelům, popřípadě příspěvek ke krytí takových nákladů nebo škod poskytuje stát, jen pokud to stanoví předpisy vydané podle tohoto zákona nebo jiné předpisy*).
(2) O náhradě škody vzniklé při poskytování zdravotnických služeb platí ustanovení občanského zákoníku; i když povinnost k náhradě škody nevznikla, může stát v mimořádných případech hodných zvláštního zřetele poskytnout poškozenému příspěvek.
(3) Předpisy vydané k provedení tohoto zákona stanoví, kdy škoda na zdraví způsobená očkováním nařízeným pro určité skupiny pracovníků vzhledem k povaze jejich pracovních úkolů se pokládá za pracovní úraz.
§ 79
(1) Úkoly stanovené k ochraně zdraví lidu jinými předpisy v souvislosti s ochranou jiných společenských zájmů jsou povinny orgány a organizace určené takovými předpisy plnit podle zásad tohoto zákona a v těsné vzájemné spolupráci s orgány a zařízeními v něm uvedenými. To se týká zejména ochrany zdraví podle předpisů pracovněprávních (především k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), předpisů o využití nerostného bohatství, o vodním hospodářství, o veterinární péči a o státní zemědělské, potravinářské a obchodní inspekci. Orgány stanovené v těchto předpisech a zdravotnické orgány spolu úzce spolupracují. Způsob této spolupráce se podrobně vymezuje dohodou zúčastněných ústředních orgánů.
(2) Předpisy upravující podrobněji úkoly uvedené v odstavci 1 a technické normy, pokud se dotýkají péče o zdraví lidu podle tohoto zákona, se vydávají v dohodě s ministerstvem zdravotnictví.
(3) Pokud při rozhodování o zájmech chráněných jinými předpisy řeší orgány podle nich zřízené také souvisící otázky péče o zdraví lidu podle tohoto zákona, zejména zabezpečení zdravých životních podmínek, vydávají svá rozhodnutí v dohodě s orgány příslušnými podle tohoto zákona, popřípadě v souladu s jejich závazným posudkem. Tato zásada platí též, jestliže orgány podle tohoto zákona při opatřeních v péči o zdraví lidu rozhodují zároveň o ochraně souvisících zájmů podle jiných předpisů. K rozhodnutí je příslušný vždy orgán, do jehož působnosti spadá ochrana převažujícího zájmu.
(4) Orgány a organizace uvedené v tomto zákoně, pokud plní úkoly výroby, zásobování a výdeje léčiv a zdravotnických potřeb pro účely veterinární péče, postupují podle zásad stanovených ministerstvem zdravotnictví v dohodě s ministerstvem zemědělství a lesního hospodářství a ve spolupráci s příslušnými orgány a zařízeními veterinární péče.
(5) Působnost ministerstva zemědělství a lesního hospodářství podle zákona č. 66/1961 Sb., o veterinární péči, zejména ve věcech tlumení nákaz a jiných hromadných onemocnění zvířat a při výrobě, dovozu a distribuci veterinárních biopreparátů, a působnost odborně způsobilých veterinárních pracovníků při zabezpečování zdravotní nezávadnosti potravin a surovin živočišného původu včetně prohlídky jatečných zvířat a masa je nedotčena.
§ 80
(1) Organizaci a výkon zdravotnických služeb v oboru ozbrojených sil a bezpečnostních sborů upravují příslušní ministři obdobně podle zásad tohoto zákona.
(2) Hygienickou a protiepidemickou službu v ozbrojených silách a bezpečnostních sborech provádějí jejich příslušné orgány.
(3) Je-li třeba k zabezpečení péče o zdraví lidu opatření obecné povahy nebo jejich jednotného provádění, postupují orgány ozbrojených sil a bezpečnostních sborů v úzké součinnosti s orgány státní zdravotní správy. Jde-li o zamezení vzniku a šíření přenosných nemocí, učiní orgány ozbrojených sil a bezpečnostních sborů v oboru své působnosti nutná opatření v souladu s obecnými opatřeními nařízenými orgány hygienické služby.
(4) Součinnost orgánů ozbrojených sil a bezpečnostních sborů a orgánů státní zdravotní správy při provádění tohoto zákona upraví ministerstva zdravotnictví, národní obrany a vnitra.
(5) Organizaci a výkon zdravotnických služeb na železnicích upraví ministr dopravy v dohodě s ministrem zdravotnictví.
§ 81
K dovršení obsahové a organizační jednoty zdravotnictví může vláda po vytvoření potřebných předpokladů začlenit do jednotné zdravotnické soustavy některé zdravotnické služby řízené dosud jinými ústředními orgány než ministerstvem zdravotnictví a přitom upravit též jejich organizaci, provádění a řízení. Do doby, než tak vláda učiní, postupuje se podle dosavadních předpisů.
§ 82
Vláda vydá nařízením předpisy o jedech a látkách škodlivých zdraví. Předpisy vydané k provedení tohoto zákona upraví též otázky pohřebnictví.
§ 83
(1) Zrušují se
12. nařízení ministra zdravotnictví č. 37/1950 Sb., o zabezpečení výroby a dovozu hodnotných léčiv;
13. nařízení ministra zdravotnictví č. 5/1952 Sb., o dobrovolných dárcích krve;
14. nařízení ministra zdravotnictví č. 11/1953 Sb., o zdravotních obvodech;
15. nařízení ministra zdravotnictví č. 87/1953 Sb., o hygienické a protiepidemické ochraně vody;
16. nařízení ministra zdravotnictví č. 24/1954 Sb., o hygienické a protiepidemické ochraně vzduchu;
17. nařízení ministra zdravotnictví č. 25/1954 Sb., o hygienické a protiepidemické ochraně půdy;
18. nařízení ministra zdravotnictví č. 8/1955 Sb., o pohřebnictví;
19. nařízení ministra zdravotnictví č. 40/1955 Sb., o boji proti přenosným nemocem;
20. nařízení ministra zdravotnictví č. 42/1956 Sb., o hygienické ochraně práce.
(2) Zákonné opatření č. 23/1955 Sb., o jedech a látkách škodlivých zdraví, se zrušuje dnem, který stanoví vláda nařízením podle § 82.
§ 84
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1966.
Novotný v. r.
Laštovička v. r.
Lenárt v. r.
*) Podle § 116 občanského zákoníku je osobou blízkou příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby navzájem sobě blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.
*) Zákoníky: č. 40, 109/1964 Sb., č. 65/1965 Sb. Zákony: č. 27/1950 Sb., č. 54/1956 Sb., č. 103/1964 Sb. Vládní vyhláška č. 40/1963 Sb.

Tento web používá cookies pro zajištění správné funkčnosti, analýzu návštěvnosti a personalizaci obsahu. Více informací