Oddíl první
Rozsudek
Obsah rozsudku
§ 120
(1) Rozsudek po úvodních slovech „Jménem republiky“ musí obsahovat
a) označení soudu, o jehož rozsudek jde, a nejde-li o rozsudek pléna Nejvyššího soudu, i jména a příjmení soudců, kteří se na rozhodnutí zúčastnili,
b) den a místo vyhlášení rozsudku,
c) výrok rozsudku s uvedením zákonných ustanovení, jichž bylo použito,
d) odůvodnění a
e) poučení o opravném prostředku.
(2) Obžalovaný musí být v rozsudku označen údajem svého jména a příjmení, dne a místa narození, svého zaměstnání a bydliště, popřípadě jinými údaji potřebnými k tomu, aby nemohl být zaměněn s jinou osobou. Jde-li o osobu podléhající pravomoci vojenských soudů, uvede se i hodnost obžalovaného a útvar, jehož je příslušníkem.
(3) Výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu.
§ 121
Do rozsudku, jímž se rozhoduje otázka viny, pojme soud také výrok
a) o náhradě škody, jestliže byl nárok na její náhradu včas uplatněn (
§ 43 odst. 2),
b) o ochranném opatření, jestliže o něm bylo v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání konaném o odvolání rozhodnuto.
§ 122
(1) Odsuzující rozsudek musí obsahovat výrok o trestu s uvedením zákonných ustanovení, podle nichž byl trest vyměřen, nebo podle nichž bylo od potrestání upuštěno, a to popřípadě s poukazem na přijatou záruku společenské organizace. Byl-li uložen trest, jehož výkon lze podmíněně odložit, musí rozsudek obsahovat i výrok o tom, zda byl podmíněný odklad povolen, a popřípadě na jaké podmínky je vázán. Je-li odsouzený zvlášť nebezpečným recidivistou, je nutno výrok o tom rovněž pojmout do rozsudku.
(2) Ve výroku zprošťujícího rozsudku musí být uvedeno, o který z důvodů uvedených v
§ 226 se zproštění obžaloby opírá.
§ 123
Soud, který rozhoduje znovu ve věci, v níž dřívější rozsudek byl na podkladě odvolání, stížnosti pro porušení zákona nebo návrhu na obnovu zrušen jen částečně, pojme do nového rozsudku pouze ty výroky, stran nichž věc znovu rozhoduje. Na souvislost těchto výroků s výroky, v nichž zůstal dřívější rozsudek nedotčen, přitom poukáže.
§ 124
V rozsudku, jímž ukládá souhrnný trest, musí soud označit ty dřívější rozsudky, z nichž nový rozsudek zrušuje výrok o trestu a nahrazuje jej výrokem o trestu souhrnném.
§ 125
V odůvodnění rozsudku soud stručně a jasně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel, existenci kterých skutečností pokládá se zřetelem na výsledky dokazování za vyloučenou nebo pochybnou, jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují, a proč nevyhověl návrhům na provedení důkazů dalších. Z odůvodnění musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Výrok o trestu je třeba odůvodnit z hlediska stupně nebezpečnosti trestného činu pro společnost a osobních poměrů pachatele. Byl-li do rozsudku pojat výrok, že obviněný je zvlášť nebezpečným recidivistou, je třeba i tento výrok odůvodnit. Nabídla-li společenská organizace převzetí záruky za nápravu pachatele, musí soud v rozsudku vyložit, jaké stanovisko k nabídce zaujal, a svoje stanovisko zdůvodnit. Jestliže byly do rozsudku pojaty další výroky (
§ 121), je třeba odůvodnit i tyto výroky.
Porada a hlasování o rozsudku
§ 126
Při poradě o rozsudku, jímž se rozhoduje o vině a trestu, posoudí soud zejména,
a) zda se stal skutek, pro který je obžalovaný stíhán,
b) zda tento skutek má všechny znaky některého trestného činu,
c) zda tento skutek spáchal obžalovaný,
d) zda je obžalovaný za tento skutek trestně odpovědný,
e) zda trestnost skutku nezanikla,
f) zda přijímá záruku nabídnutou společenskou organizací za nápravu obžalovaného,
g) zda a jaký trest má být obžalovanému uložen,
h) zda a v jakém rozsahu má být obžalovanému uložena povinnost nahradit poškozenému škodu,
ch) zda a jaké ochranné opatření má být uloženo.
§ 127
(1) Poradě a hlasování nesmí být kromě soudců zúčastnivších se jednání, jež rozsudku bezprostředně předcházelo, a zapisovatele přítomen nikdo jiný. O obsahu porady je nutno zachovat mlčenlivost.
(2) Při hlasování rozhoduje většina hlasů. Nelze-li většiny dosáhnout, připočítávají se hlasy obžalovanému nejméně příznivé k hlasům po nich příznivějším tak dlouho, až se dosáhne většiny. Je-li sporné, které mínění je obžalovanému příznivější, rozhodne se o tom hlasováním.
(3) Každý člen senátu musí hlasovat, i když byl v některé předchozí otázce přehlasován. Při hlasování o trestu se však mohou hlasování zdržet ti, kdo hlasovali pro zproštění obžaloby; jejich hlasy se přičítají k hlasu pro obžalovaného nejpříznivějšímu.
(4) Soudci, kteří vykonávají svou funkci vedle svého zaměstnání, hlasují před ostatními soudci. Soudci mladší hlasují před staršími a u vojenských soudů a vojenského kolegia Nejvyššího soudu soudci hodností nižší před soudci hodností vyššími. Předseda senátu hlasuje naposledy.
(5) O hlasování se sepíše zvláštní protokol (
§ 58).
§ 128
Vyhlášení rozsudku
(1) Rozsudek je nutno vždy vyhlásit; vyhlašuje jej předseda senátu.
(2) Vyhlašují se úvodní slova „Jménem republiky“, plné znění výroku, aspoň podstatná část odůvodnění a poučení o opravném prostředku. Vyhlášení musí být v naprosté shodě s obsahem rozsudku, tak jak byl odhlasován.
(3) Rozsudek se vyhlásí zpravidla hned po skončení jednání, které rozsudku předcházelo; není-li to možné, lze pro vyhlášení rozsudku jednání odročit na dobu nejdéle tří dnů.
§ 129
Vyhotovení rozsudku
(1) Každý rozsudek je nutno vyhotovit písemně. Vyhotovení rozsudku musí být ve shodě s obsahem rozsudku, tak jak byl vyhlášen.
(2) Jestliže nebyl rozsudek písemně vyhotoven již v poradě, vyhotoví jej zpravidla do pěti dnů po vyhlášení předseda senátu. Může však jeho vyhotovením pověřit některého soudce, který byl členem senátu.
(3) Nemůže-li předseda senátu ani jiný jeho člen vyhlášený rozsudek písemně vyhotovit pro překážku delšího trvání, vyhotoví jej na příkaz předsedy soudu jiný soudce.
(4) Vyhotovení rozsudku podpíše předseda senátu a ten, kdo je vypracoval. Nemůže-li předseda senátu podepsat vyhotovení rozsudku pro překážku delšího trvání, podpíše je za něho jiný člen senátu; důvod toho se na vyhotovení rozsudku poznamená.
§ 130
Doručení rozsudku
(1) Rozsudek se v opise doručí obžalovanému, prokurátorovi, zúčastněné osobě a poškozenému, který uplatnil nárok na náhradu škody, a to i když byli při vyhlášení rozsudku přítomni.
(2) Má-li obžalovaný obhájce nebo zákonného zástupce, doručí se opis rozsudku též jim.
(3) Mají-li zúčastněná osoba nebo poškozený zákonného zástupce, doručí se opis rozsudku jen zákonnému zástupci; mají-li zmocněnce, doručí se jen zmocněnci.
(4) Vystupoval-li u hlavního líčení společenský žalobce nebo společenský obhájce, doručí se opis rozsudku též společenské organizaci, která ho vyslala.
§ 131
Oprava vyhotovení rozsudku
(1) Předseda senátu může zvláštním usnesením kdykoli opravit písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení rozsudku tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen. Opravu může nařídit i soud vyššího stupně.
(2) Opis usnesení o opravě se doručí všem osobám, jimž byl doručen opis rozsudku.
(3) Proti rozhodnutí o opravě podle
odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
(4) Po právní moci usnesení o opravě se oprava provede jak ve vyhotovení rozsudku, tak i v opisech, které se od osob, jimž byly doručeny, vyžádají za tím účelem zpět.
§ 132
Oprava opisu rozsudku
(1) Nesprávnosti, k nimž došlo v opisech rozsudku, opraví předseda senátu zvláštním usnesením, tak aby opisy byly v naprosté shodě s vyhotovením rozsudku.
(2) Opis usnesení o opravě se doručí všem osobám, jimž byl doručen vadný opis rozsudku.
(3) Oprava se provede ve všech vadných opisech rozsudku, které se od osob, jimž byly doručeny, vyžádají za tím účelem zpět.
§ 133
Účinky opravy
Jestliže se oprava vyhotovení rozsudku nebo oprava opisu rozsudku podstatně dotkla obsahu některého z výroků rozsudku, běží prokurátorovi a osobě opraveným výrokem přímo dotčené lhůta k odvolání od doručení opisu usnesení o opravě, a byla-li proti usnesení o opravě podána stížnost, od doručení rozhodnutí o stížnosti. O tom je třeba osobu výrokem přímo dotčenou poučit.
Oddíl druhý
Usnesení
§ 134
Obsah usnesení
(1) Usnesení musí obsahovat
a) označení orgánu, o jehož rozhodnutí jde,
b) den a místo rozhodnutí,
c) výrok usnesení s uvedením zákonných ustanovení, jichž bylo použito,
d) odůvodnění a
e) poučení o opravném prostředku.
(2) V odůvodnění je třeba, jestliže to přichází podle povahy věci v úvahu, zejména uvést skutečnosti, které byly vzaty za prokázané, důkazy, o něž se skutková zjištění opírají, úvahy, jimiž se rozhodující orgán řídil při hodnocení provedených důkazů, jakož i právní úvahy, na jejichž podkladě posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona.
§ 135
Vyhlášení usnesení
Vyhlásit je nutno jen ta usnesení, která byla učiněna při úkonu prováděném za účasti osoby, které se usnesení dotýká, jakož i usnesení, která byla učiněna v hlavním líčení, veřejném zasedání nebo neveřejném zasedání.
§ 136
Vyhotovení usnesení
(1) Není třeba vyhotovovat usnesení, jimiž se jen upravuje průběh řízení nebo způsob provedení důkazů anebo jimiž se nařizuje nebo připravuje jednání soudu.
(2) Rovněž není třeba vyhotovovat usnesení, která jsou zapsána v plném svém znění v protokole o úkonu, ledaže by bylo nutno opis takového usnesení některé osobě doručovat. Má-li být doručeno v takovém případě pouze prokurátorovi, lze mu doručit opis protokolu.
§ 137
Oznamování usnesení
(1) Usnesení je třeba oznámit osobě, které se přímo dotýká, jakož i osobě, která k němu dala svým návrhem podnět; usnesení soudu se oznámí též prokurátorovi. Oznámení se děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu usnesení.
(2) Má-li osoba, jíž je třeba usnesení oznámit, obhájce, popřípadě zmocněnce, stačí, že usnesení bylo vyhlášeno buď oné osobě anebo jejímu obhájci, popřípadě zmocněnci; oznamuje-li se usnesení doručením opisu, doručí se jen obhájci, popřípadě zmocněnci. Jde-li o osobu nesvéprávnou, která obhájce, popřípadě zmocněnce nemá, oznámí se usnesení jejímu zákonném zástupci.
(3) Oznamuje-li se však obviněnému, který není svéprávný, usnesení, proti němuž má stížnost, je třeba je oznámit jak jemu, tak i jeho obhájci a jeho zákonnému zástupci. Je-li obviněný ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování ve zdravotním ústavu, je třeba takové usnesení oznámit jak obviněnému, tak i jeho obhájci i tehdy, je-li obviněný osobou svéprávnou.
(4) Usnesení, jímž bylo rozhodnuto o opravném prostředku, se prokurátorovi, osobě, které se rozhodnutí přímo dotýká, a osobě, která svým návrhem dala k usnesení podnět, vždy v opise doručí.
§ 138
Použití ustanovení o rozsudku
Jestliže tento oddíl neobsahuje ustanovení zvláštní, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení oddílu prvého této hlavy o rozsudku.